Radujme se! Kamba přežila. Ale nezakřikněme to, ještě mohou přijít komplikace.

Přišel jsem příliš pozdě. Ohromné prostory zely prázdnotou. Tedy - téměř. Tu a tam přece jen něco zbylo. Kartóny s masivními porcelánovými šálky, které kdysi dominovaly v provozovnách socialistických pohostinství a vaříval se do nich turek. Velká balení sklínek, jež – myslím – sloužívaly...

Slůně se jednom okamžiku sesunulo zadníma nohama na zem, ale vzápětí stálo opět na všech čtyřech. A znovu… Matka se ho dotýkala chobotem a pomáhala mu. Pavilonem se neslo vysoké pískání, jaké by od slonů sotva kdo čekal. Snažil jsem se fotografovat, ale ruce se mi třásly. Uplynulo jen několik málo...

Občas se vracím k šestisvazkové Druhé světové válce od Winstona Churchilla. Na těchto pamětech, které byly svého času oceněny i Nobelovou cenou za literaturu, mě ze všeho nejvíc fascinuje neuvěřitelná nezdolnost jejich autora. Především první svazky Druhé světové války by se mohly stát přímo...

U první sošky jsem se dostal na šestinu požadované ceny. U druhé na osminu. Z bazaru v kamerunském Yaoundé jsem odcházel s hlavou hrdě vztyčenou, i když bylo jasné, že ani tak jsem nad trhovci nevyhrál.

Jedna z našich vzácných jihoamerických „ještěrek“, dracéna guayanská, si pochutnávala na hlemýždích; jejich ulity jen křoupaly. Přihlížející kluk to intenzívně prožíval: „Neee, nejez je, nezabíjej je! Co ti udělali!? Neee!“

Do Afriky, kde jsme zahajovali projekt Toulavý autobus, jsem si vzal Urbanův román Praga Piccola – a v každé volné chvíli jsem se pak snažil přečíst alespoň několik stránek. Literárně zpracované zápisky fiktivního designéra automobilky Praga Bertholda Neumanna, v nichž ožívá „svět posledních dnů...

Většinou bývá mimo dohled návštěvníků v zázemí, jen někdy se vyhřívá na kamenech poblíž expozice surikat nebo se rozvaluje uvnitř Afrického domu. To se pak díky své velikosti, dlouhé husté srsti, krásnému zbarvení a vůbec majestátnímu vzhledu stává středem pozornosti. Tu a tam je dokonce...

Slonice Queenie přišla do zoo v australském Melbourne v roce 1902 a o tři roky později se na ní začali vozit návštěvníci. Denně jich Queenie svezla osm set. Jen roku 1921 jich bylo 48 910. Do své smrti v roce 1945 tak mohla povozit kolem dvou miliónů lidí.