Jedle nikkoská

(Abies homolepis)

Původ a rozšíření:
Hory Japonska, centrální část ostrovů Honšú (pohoří Nikko) a Šikoku, v rozmezí od 700 až do 2200 m n. m., do Evropy introdukována v roce 1854, na území ČR v roce 1879.

Popis:
Stálezelený jehličnatý strom vysoký 25–40 m. Koruna široce kuželovitá, etážovitá, spíše řidší. Větve horizontální. Kmen přímý, borka v mládí hladká, šedohnědá, později šupinatá, drsná, podobná smrku. Pupeny silně smolnaté, hnědé.
Jehlice - obrůstají svrchu větvičku, směřují mírně dopředu a šikmo nahoru, do 3 cm dlouhé, na líci leskle živě zelené s výraznou rýhou, na rubu modravě bílé se 2 pruhy.
Šišky - samičí šištice vzpřímené, rozpadavé na stromě, protáhle válcovité, až 10 cm dlouhé. Mladé nafialovělé, zralé červenohnědé.

Zajímavost:
Někdy považována za japonský národní strom, figuruje na vyobrazeních s horou Fudži.

Pěstování:
V ČR jako sbírková dřevina v arboretech, využívána v okrasném zahradnictví jako jedna z esteticky nejcennějších jedlí. Vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost a v mládí zástin, prosperuje v polostínu. Vlhčí živná stanoviště na hlinitých humózních propustných půdách, stanoviště na kyselých podkladech, v sušších podmínkách se jí nedaří, chřadne, vedra nesnáší. Dobře se aklimatizovala a je zcela mrazuvzdorná.