(Picea omorika)

Původ a rozšíření:
Bosna a Hercegovina, malé území ve vápencových horách na horním a středním toku Driny.

Popis:
Štíhlý strom, při výšce 30-35m šířka 6-8m. Krátké větve lehce převisají, na koncích se obracejí vzhůru. Šedohnědá borka, odlupuje se v okrouhlých šupinách. Pupeny světle hnědé bez pryskyřice.
Jehlice - leskle tmavě zelené, na rubu s širokými bílými pruhy, hustě obrůstají větvičku.
Samčí šištice vyrůstají na loňských větvičkách, samičí na koncích letorostů.
Šišky - drobné (3-6 cm x 1-1,5 cm), převislé, nerozpadavé a zůstávají na stromech až 3 roky. Vyrůstají po 2-5 pohromadě. Zpočátku jsou nafialovělé, dozrávají jako lesklé, skořicově hnědé.

Zajímavost:
Ve volné přírodě nalezen mezi lety 1785-1787 profesorem Pančičem, který sebraná semena rozeslal do botanických zahrad Evropy. Brzy se dostal do nabídky zahradnických školek, je oblíbenou okrasnou dřevinou.

Pěstování:
Druh u nás velmi rozšířený. Ze smrků pravděpodobně nejtolerantnější ke znečištění ovzduší. Prospívá na slunném stanovišti, ve stínu je řidší. Roste v suchých i vlhkých půdách s vyšším obsahem vápníku. Roste poměrně pomalu.