Hroši sice potřebují denně vycházet na souš na pastvu, jejich skutečným domovem a útočištěm je však voda. Dělají v ní téměř vše, dokonce v ní i spí, páří se, rodí a kojí mláďata.
Mláďata hrochů sají mléko nejčastěji pod hladinou a při kojení proto drží nozdry a uši uzavřené, aby jim do nich nenatekla voda. Toto chování mají tak vžité, že jej provádějí i při občasném pití na souši, kdy není potřeba! Ve vodě je pak kojení každou chvíli přerušované, protože mládě se potřebuje pravidelně nadechnout.
Hroši se sice nejraději zdržují ve vodě, doopravdy plavat však neumějí. Místo toho se nechávají nést vztlakem a odrážejí se ode dna s elegancí lehounkých primabalerín. To je také důvod, proč vyhledávají mělčiny, v nichž na dno snadno dosáhnou.
Dospělý hroch vydrží pod vodou více než pět minut. Obvykle se však vyplouvá nadechnout už po minutě a půl, mládě dokonce každou půlminutu. Instinktivně se hroši vynořují i během spánku, aniž by se vzbudili!
Za méně horkých dní hroši rádi odpočívají na břehu a vodu opouštějí také večer kvůli pastvě. V nebezpečí se však do ní bleskurychle vracejí a dlouhodobě bez ní být nemohou, protože jejich pokožka na vzduchu rychle vysychá a praská.
Oči i nozdry se u hrocha přesunuly na vršek hlavy. To je typické pro mnoho zvířat, která vyměnila život na souši za „obojživelný“, tedy i krokodýly nebo žáby. Umožňuje jim to sledovat dění nad hladinou a dýchat, i když mají většinu těla pod vodou.
Hroši vyhledávají hejna některých druhů ryb, aby si dopřáli péči jako v kosmetickém salónu. Nastaví jim své mohutné tělo, roztáhnou tlamu a čekají, až rybky zbaví každičký záhyb jejich kůže parazitů a nečistot.
Rybky si čištěním hrochů zpestřují jídelníček. Každý druh se přitom zaměřuje na jinou část hrošího těla.