V kraji hrochů
Hroši mají ve svém prostředí obrovský význam. Pozměňují tvář krajiny a svou přítomností zásadním způsobem ovlivňují životy ostatních tvorů. Proto jsou označováni za klíčový druh.
MILOVNÍCI KRÁTKÉ TRÁVY
Hroši zbožňují mladou trávu. Na svá oblíbená místa se pravidelně vracejí a spásáním trávník udržují krátký a hustý, podobně jako sekačka. Díky této péči se následně daří také antilopám specializovaným na krátkou trávu, jako jsou vodušky.
VODNÍ INŽENÝŘI
V mokřadech, jako je delta řeky Okavango, mají hroši velký význam. Při pohybu vodou rozrážejí nánosy naplavenin a porosty vodních rostlin a zprůchodňují vodní kanály, které by bez nich brzy zanikly.
PAKT S PTÁKY
Hroší hřbet je pro ptáky vynikající pozorovatelnou. Svou hmyzí nebo rybí kořist z něj rády vyhlížejí především volavky. Hroši se zase při pobytu na souši, kde jsou nejistí, řídí varovným voláním ptáků. Když ho zaslechnou, rychle se stáhnou zpět do vody.
TRUS PLNÝ ŽIVIN
Část živin ze spasené trávy předají hroši prostřednictvím trusu do vody. Zde je zužitkují vodní plži a larvy hmyzu, které loví ptáci a ryby, a na těch si zase pochutnávají větší zvířata. Z hrošího trusu tak těží všichni.
KRUŠNÉ OBDOBÍ SUCHA
Jakmile nastane období sucha, začíná hrochům vypjaté období tlačenic a sporů. Svou kůži totiž potřebují udržovat vlhkou, prostor ve vysychajících vodních nádržích je ale omezený. O sebemenší bahnitou louži se proto často vedou zuřivé boje.
VĚČNÝ KOLOBĚH
Travnaté prostředí bez křovin vyhovuje hrochům. Ti zde spásají trávu nakrátko a tím snižují pravděpodobnost vzniku požáru.
V prostředí bez ohně mohou dřeviny nerušeně růst. Hroší pastviny postupně zarostou křovím a hroši je přestanou navštěvovat.
Bez hrochů, kteří je spásali, traviny přerostou, uschnou a začnou být náchylné vznítit se při sebemenší jiskřičce. Nastalý požár spálí nejen trávu, ale také dřeviny.
Po požáru začne tráva brzy opět rašit, dřeviny se však obnovují mnohem pomaleji. V prostředí proto převládnou traviny.