Otazníky kolem slonů

Zdálo by se, že povodeň v srpnu 2002 donutila pracovníky zoo zamyslet se nad osudem slonů a jejich pavilonu. Ve skutečnosti byla jen jedním z mnoha argumentů. Myšlenka na přemístění slonů nebo alespoň na kompletní přebudování jejich pavilonu vznikla už o několik let dříve. Důvodů bylo opravdu hodně. K těm nejpádnějším patřil zastaralý technický stav pavilonu a snaha nemuset slony vázat a poskytnout jim více prostoru.

Když pavilon slonů (lépe řečeno „tlustokožců“ vznikal, psala se 70. léta 20. století a možnosti tehdejší doby nebyly nijak závratné. Vznikl pavilon na svou dobu skvělý a třebaže se v něm vyskytly provozní problémy, z hlediska návštěvníků i zvířat znamenal obrovský krok dopředu.

Jenže doba pokročila, uplynulo pár desítek let a najednou jsme stáli před složitou situací. Co se dá dělat s mohutným železobetonovým kolosem, který už nesplňuje svůj účel? Na přelomu roku 1999 a 2000 se začalo uvažovat o komplexním přetvoření celé spodní části areálu zoo. Jeho základem by se staly vodní expozice včetně nového pavilonu pro hrochy a hrošíky, kteří by se tak dostali z pavilonu velkých savců. Nosorožci by se podle tehdejších plánů přesunuli do Afrického domu a pro slony by vznikl nový objekt rekonstrukcí starého pavilonu.

Pak přišla povodeň a vše byla najednou jinak. Při všech dalších plánech je třeba vycházet z toho, že musíme dostat zvířata v případě přírodní katastrofy snadno a rychle do bezpečí. U hrochů tedy nepadá v úvahu, aby zůstali v dolní části areálu. Najdou nový domov horní části, kde vypadá jako jedna z nadějných variant propojení jejich expozice s výběhy antilop. Velkou otázkou tedy zůstávají sloni.

Varianty jsou v zásadě dvě. Buď je podobně jako hrochy odstěhujeme do horní části zoo, postavíme úplně nový pavilon a starý zbouráme nebo nějak předěláme. Nebo je necháme, kde jsou, pavilon přestavíme a výběhy rozšíříme tak, aby obsahovaly i vhodný evakuační prostor. Při všech plánech a úvahách vycházíme z toho, že se slonicemi lze přímo manipulovat, zatímco samec není a nebude kontaktní.

První varianta: sloni nahoře. Připadají v úvahu dvě možná území. První z nich se nachází v části dnešních výběhů antilop, druhé za silnicí, v předpolí Afrického panoramatu. Obě mají jednu velkou výhodu, a tou je snadná obslužnost (tedy zavážení velkého objemu krmiv a odvoz hnoje). Nevýhodou je pochopitelně finanční stránka věci, protože to znamená zcela novou stavbu se vším všudy včetně inženýrských sítí (umíte si představit, že vodní a odpadové hospodářství nelze u tak velkých zvířat podcenit). Kromě toho vyvolává takové řešení další obtíž, a tou je územní rozhodování. Je více než pravděpodobné, že projekt nebude schválen v rámci veřejnoprávního projednávání. A do třetice vyvstává otázka přímo nerudovská: kam s ním (tedy se starým pavilonem).

Druhá varianta: sloni zůstanou dole. To by znamenalo dát jim mnohem větší prostor, což by neměl být tak velký problém, místa je tu dost. Na druhé straně to ale znamená, že musíme slony dokonale zabezpečit před povodní. Jinými slovy řečeno – vybudovat evakuační výběhy směrem do svahu k voliéře dravců a voliérám papoušků, případně do tohoto evakuačního prostoru zahrnout i příslušnou komunikaci. Velkou nevýhodou takového řešení by byly materiální škody, ke kterým by při kterékoliv další povodni došlo.

V současné době zvažujeme všechny alternativy. Ať to dopadne jakkoliv, finančně nám se stavbou pomáhá veřejnost. Pražská zoo oslovila pro rok 2003 agenturu, kterou najala na provedení direct-mailingové akce na podporu stavby nového „slonince“. Akce měla nečekaně kladný ohlas a lze konstatovat, že znamenala během tohoto jediného roku příspěvek ve výši asi 6,5 milionu Kč. Děkujeme všem, kdo přispěli.