Je to nejmenší zástupce svého rodu – drobná, temně zelená až téměř černá žabka se zašpičatělou hlavou a tělem posetým světle hnědými „cákanci“, což ji výtečně maskuje na potočních kamenech obrostlých mechem. Plovací blány má jen na zadních nohách. U dospělých jsou modravě bílé (u mladých jedinců šedé) a uplatňují se v komunikaci.

Zajímavosti

Skokan brunejský byl poprvé popsán v 50. letech 20. století, pak však byl mnoho desítek let řazen do stejného druhu jako blízce příbuzný skokan Staurois tuberilinguis; vyčleněn jako samostatný druh byl opětovně až v roce 2007. V přírodě se vyskytuje jen v několika malých a vzájemně oddělených pralesních oblastech na severu ostrova Borneo, a to ve všech třech zemích, které se o Borneo dělí (Indonésie, Malajsie, Brunej). Obývá rychle proudící potoky, kde na kamenech u vody číhá na drobnou kořist, především okřídlený hmyz. Protože v hluku zurčících potoků jsou možnosti hlasového dorozumívání omezené, vyvinul se u skokana brunejského a několika dalších příbuzných druhů specifický způsob vizuální signalizace, která doplňuje signalizaci akustickou. Žáby při něm vysoko nad hlavou mávají střídavě jednou a druhou zadní nohou se široce roztaženými prsty a bělavá plovací blána „svítí“ v příšeří deštného lesa do dálky jako signální vlajka. Toto chování lze pozorovat především u samců, a to již u mladých žabek krátce po přeměně z pulců – není tedy striktně vázané na námluvy, ale obsahem sdělení je spíše něco jako „Pozor, pozor! Tady jsem já, držte se dál!“. Samice lepí vejce na spodní stranu kamenů, kde se z nich zhruba za jeden až dva týdny od nakladení líhnou pulci. Ti se „klasickým“ pulcům, jak je známe od českých druhů žab, příliš nepodobají. Jsou takřka průsvitní a mají proudnicový tvar těla s velmi dlouhým a svalnatým ocasem. Jedná se o uzpůsobení pro „hrabavý“ způsob života mezi kamínky na dně, z nichž seškrabují povlaky řas a konzumují tlející materiál. Drobné žabky se z pulců stanou zhruba tři měsíce po vykulení z vajec.

Ochrana

Na Červeném seznamu IUCN jsou skokani brunejští vedeni jako zranitelný druh. Důvodem je postupující odlesňování ostrova Borneo a zanášení potoků kalem, které s těžbou dřeva souvisí.

Chov v Zoo Praha

Skupinu skokanů brunejských jsme pro pražskou zoo získali koncem roku 2024 ze Zoo Vídeň, která je v roce 2011 rozmnožila jako první zoologická zahrada na světě a vyvinula metodiku jejich chovu.