Dnes má podobu celosvětově platného Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN (anglicky „The IUCN Red List of Threatened Species“, zkráceně „Red List“). V jednotlivých menších oblastech a územních celcích ho doplňují červené seznamy pro dané území.  Máme tak například Červený seznam ohrožených druhů České republiky.

Každý známý druh či poddruh je v seznamu zařazen do některé z devíti kategorií:

• Do prvních tří spadají druhy, které dosud nebyly hodnoceny, ohrožené nejsou, nebo pro ně vědci nemají dostatek údajů, aby mohli jejich stav posoudit.
• Následuje jedna kategorie pro druhy, které by se brzy mohly ohroženými stát, pokud se současný vývoj situace nezmění.
• Další tři kategorie již zahrnují ohrožené druhy. Těch je dnes mezi živočichy a rostlinami v Červeném seznamu IUCN uvedeno více než 20 000.
• Do posledních dvou kategorií červeného seznamu pak patří ty druhy, které již vyhynuly (buď „pouze“ v přírodě, nebo zcela).

Zařazení druhu do některé z kategorií v regionálním červeném seznamu může být „přísnější“ než v Červeném seznamu IUCN, ale nikdy ne naopak. Platí tedy, že druh může být na určitém území vzácný a ohrožený, ačkoliv celosvětově mu zánik nehrozí. Pokud však je ohrožený celosvětově, je tomu tak skutečně všude.