Červené seznamy
Zoo Praha | 05. 08. 2013
Už na začátku 20. století si vědci uvědomovali nezbytnost soustavnější práce v oblasti ochrany přírody. V roce 1948 vznikla Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů, známá pod zkratkou IUCN. Významným počinem jejích pracovníků se stalo v roce 1962 sestavení první Červené knihy, která byla vydána jako Red Data Book.

Želva sloní pinzónská byla před nedávnem na Červeném seznamu zařazena jako vyhynulá v přírodě. Podařilo se ji ale vrátit na ostrov Pinzón a nyní je v kategorii zranitelná (vulnerable). Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha
Dnes má podobu celosvětově platného Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN (anglicky „The IUCN Red List of Threatened Species“, zkráceně „Red List“). V jednotlivých menších oblastech a územních celcích ho doplňují červené seznamy pro dané území. Máme tak například Červený seznam ohrožených druhů České republiky.
Každý známý druh či poddruh je v seznamu zařazen do některé z devíti kategorií:
- Do prvních tří spadají druhy, které dosud nebyly hodnoceny, ohrožené nejsou, nebo pro ně vědci nemají dostatek údajů, aby mohli jejich stav posoudit.
- Následuje jedna kategorie pro druhy, které by se brzy mohly ohroženými stát, pokud se současný vývoj situace nezmění.
- Další tři kategorie již zahrnují ohrožené druhy. Těch je dnes mezi živočichy a rostlinami v Červeném seznamu IUCN uvedeno více než 20 000.
- Do posledních dvou kategorií červeného seznamu pak patří ty druhy, které již vyhynuly (buď „pouze“ v přírodě, nebo zcela).
Zařazení druhu do některé z kategorií v regionálním červeném seznamu může být „přísnější“ než v Červeném seznamu IUCN, ale nikdy ne naopak. Platí tedy, že druh může být na určitém území vzácný a ohrožený, ačkoliv celosvětově mu zánik nehrozí. Pokud však je ohrožený celosvětově, je tomu tak skutečně všude.