Velemlokárium

Velemlokárium, foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Technické zajímavosti

Velemloky představujeme ve dvou světelných režimech („den“ a „noc“). Vždy od devíti hodin ráno bude ve Velemlokáriu denní světelný režim, který ve 14:00 přejde na režim noční (charakteristický modrou barvou), kdy jsou velemloci o poznání více aktivní. Po návštěvní době se v pavilonu zapne „fyto“ režim (přízračný fialovou barvou). Za tohoto režimu reflektory ze svítivých diod umožňují život rostlin. Do nejmenší z pěti prostorných nádrží jsme umístili kameru, díky níž si můžete velemloky prohlédnout opravdu zblízka. Kameru lze pomocí dotykové obrazovky otáčet do jakéhokoliv směru a obraz přiblížit nebo naopak oddálit.

Nádrže pro velemloky, umístěné v různých výškách, propojuje vodní kaskáda. Velemloci mohou přelézat z jedné tůně do druhé a uplatnit tak svou přirozenou potřebu putovat před rozmnožováním proti proudu. Zároveň důmyslné umístění jednotlivých nádrží umožňuje návštěvníkům obdivovat tyto výjimečné tvory ze všech úhlů pohledu. Pavilon byl vybudován jako „zelená“, nízkoenergetická stavba, šetrná k životnímu prostředí. Voda v nádržích pochází z vrtu, stálou teplotu (17°C) zajišťuje tepelné čerpadlo. Celková užitná plocha pavilonu činí 186 m2, z toho expoziční část 137 m2.

Provázanost s Karlem Čapkem a jeho světoznámým románem Válka s Mloky zprostředkují dvě dobová křesla, kde si návštěvníci mohou poslechnout úryvky právě z této knihy namluvené nezaměnitelným hlasem Jiřího Lábuse.

Obyvatelé

Nejvýznamnějším obyvatelem Velemlokária je samec Karlo, největší velemlok v Evropě (155 cm a 26,5 kg), kterého máme zapůjčeného z německého Karlsruhe. Natrvalo se nám podařilo ze Schmidingu získat samici Šmícu a samce Natali, který žil naposled v Berlíně. Expozici doplňují mláďata, která k nám přicestovala již v roce 2013 a měřila něco mezi dvaceti až třiceti centimetry. Dnes největší z nich dosahují délky více než 60 centimetrů a na počest Karla Čapka a jeho Války s Mloky jsme je pojmenovali Andy a Boleslav Jablonský.

Další obyvatelé pavilonu jsou neméně zajímaví. Chřestýšovec mangšanský – mohutný jedovatý had – byl objeven teprve začátkem 90. let. V přírodě žije zřejmě pouhých 500 jedinců a jejich počet stále klesá. A nesmíme zapomenout ani na želvu dlaždicovitou. Jedná se o velmi choulostivou želvu, jejíž chov byl donedávna pokládán za téměř nemožný. Zoo Praha je jediná zoo v Evropě, kde ji můžete spatřit.

• Chřestýšovec mangšanský
• Velemlok čínský
• Želva dlaždicovitá