Webová výstava: Návrat divokých koní do Kazachstánu

Foto: Anna Bernátková

NÁVRAT DIVOKÝCH KONÍ DO KAZACHSTÁNU

Námět / Concept: Miroslav Bobek
Autor výstavy / Exhibition author: Lenka Janochová
Autoři fotografií / Photographers: Miroslav Bobek, Anna Bernátková, Tomáš Hulík, Václav Šilha, Albert Salemgarejev
Ilustrace / Illustration: Jan Dungel
Grafická úprava / Graphic layout: Marek Václavík, Štěpán Kotrba

 Vernisáž výstavy proběhla 29. srpna 2024

 

Kůň Převalského – poslední druh divokého koně na planetě – vyhynul ve stepích středního Kazachstánu před nejméně 200 lety. Díky úsilí Zoo Praha a mnoha spolupracujících institucí se však nyní do tamní přírody vrací. První transport proběhl v červnu 2024 a další budou následovat v příštích letech. Cílem je přepravit z Evropy kolem 40 koní, kteří utvoří základ reintrodukované populace. Foto: Miroslav Bobek

 

Na jaře roku 2023 podnikl tým Zoo Praha průzkumnou cestu po Kazachstánu. Jejím cílem bylo posoudit lokality předvybrané pro reintrodukci koní Převalského do přírody této středoasijské republiky. Na snímku jsou zástupci zoo s kazašskými kolegy v Alibi – reintrodukčním centru kulanů v oblasti Altyn Dala, která vyšla z výběru jako nejvhodnější pro realizaci projektu. Foto: Miroslav Bobek

 

Letiště v kazašském Arkalyku zalévá ranní mlha. Kdysi tu přistávala i velká proudová letadla, dnes je však z větší části opuštěné. Popraskaná asfaltová dráha byla přesto uznána vhodnou pro přistání letounu s koňmi Převalského – naštěstí. Odsud je to do reintrodukčního centra v Alibi necelých 300 km po zemi, byť náročným terénem. Z modernějšího letiště v Kostanaji by koně na náklaďácích cestovali dvojnásob daleko. Foto: Miroslav Bobek

 

Altyn Dala (česky Zlatá step) je pro vypuštění koní Převalského ideální lokalitou. Jde o téměř 7 000 km2 úživné stepi bez domácích zvířat, s dostatkem vody a vhodným profilem terénu. Z hlediska reintrodukčního projektu může představovat problém pouze její obtížná dostupnost a tuhé zimy – ty jsou ovšem v mongolské Gobi B ještě náročnější, a přesto jsme tam koně již úspěšně navrátili. Foto: Tomáš Hulík

 

Velkou výhodou Zlaté stepi je, že zde již bylo k dispozici funkční reintrodukční centrum s veškerou potřebnou infrastrukturou, využívané k reintrodukci divokých asijských oslů kulanů. Stačilo navázat na existující stavby a jen je rozšířit – například přistavět dvě nové ohrady. Na snímku kontroluje vrchní chovatel Jan Marek aklimatizační ohradu, ve které budou koně trávit první období po transportu. Foto: Miroslav Bobek

 

Na jaře 2024, čtvrt roku před plánovaným transportem, postihly oblast reintrodukčního centra Alibi záplavy. Poškodily aklimatizační ohrady, zdevastovaly objekty centra a částečně zničily přístupové cesty. Plány na návrat divokých koní byly na pokraji krachu. Díky obrovskému nasazení kazašských kolegů, milionovému daru českého ministerstva zahraničí a podpoře společnosti Bidfood však bylo vše opraveno včas. Foto: Albert Salemgarejev, ACBK

 

Po měsících příprav nastal 3. června 2024 den „D“. V chovné a aklimatizační stanici pražské zoo na Dolním Dobřejově začala brzy ráno nakládka koní Převalského. Nejdříve bylo třeba všechny čtyři koně určené pro pražský transport – klisny Ypsilonku a Zetu II a hřebce Pellého a Zorra – jednoho po druhém vyšetřit v anestezii a provést odběry. Po probuzení čekal koně přesun do transportních beden, kde měli strávit více než třicetihodinovou cestu. Foto: Miroslav Bobek

 

Během převozu na letiště v Praze-Kbelích si hřebec Pellé začal v transportní bedně sedat. To pro něj mohlo při dlouhé cestě představovat riziko, proto bylo rozhodnuto, že se vrátí do zoo, a na palubu byly naloženy jen tři půltunové bedny s koňmi. Stejně jako u devíti transportů do Mongolska, které Zoo Praha uskutečnila v letech 2011–2019, absolvovali koně nejdelší úsek cesty ve vojenském letounu CASA C-295M, a to díky neocenitelné spolupráci s Armádou České republiky. Foto: Miroslav Bobek

 

Do Kazachstánu koně letěli s mezipřistáními v tureckém Istanbulu a ázerbájdžánském Baku. Transport divokých koní není ani po tolika úspěšných ročnících žádná rutina: hraje se o čas a možných komplikací je řada. Zkušení piloti ale měli o starost méně alespoň díky kolegům ze Vzdušných sil Kazachstánu, kteří na opuštěném letišti v Arkalyku provedli týden před transportem úspěšné cvičné přistání a ověřili tak, že ranvej je bezpečná. Foto: Miroslav Bobek

 

První Návrat divokých koní do Kazachstánu byl rovnou zdvojený: jedna CASA se třemi koňmi na palubě odlétala v pondělí z letiště Praha-Kbely, druhá se čtyřmi koňmi – klisnami Sary, Wespe, Umbrou a Tessou – vyrážela z Berlína. Podle původního plánu měly oba letouny startovat v týž den, ale berlínská CASA měla technickou závadu a bylo třeba zajistit náhradní stroj. Koně z Berlína proto letěli až ve středu. Foto: Miroslav Bobek

 

Na letištní ploše v kazašském Arkalyku čekal na letadlo z Prahy celý uvítací výbor. Kromě předsunutého týmu pracovníků ze Zoo Praha tu byli záchranáři a hasiči, celníci, zástupci médií a také kapela a vysocí činovníci v čele s ministrem životního prostředí a přírodních zdrojů Kazachstánu Nurlanem Nysanbajevem. V Kazachstánu vnímají návrat divokých koní do tamních stepí jako počin mimořádného významu. Foto: Václav Šilha

 

Po vyložení z letadla byli koně v bednách za pomoci jeřábu přesunuti na korby náklaďáků, které je měly dopravit do reintrodukčního centra Alibi ve Zlaté stepi, vzdáleného osm hodin jízdy. Každý nákladní vůz je přitom schopen přepravit dvě transportní bedny. Foto: Václav Šilha

 

Do stepi jel kromě vlastních náklaďáků s cennými koňmi také celý konvoj doprovodných vozidel, včetně policie a záložního nákladního auta pro případ, že by během náročné cesty došlo ke komplikacím. Prvních 185 kilometrů pozemního transportu z letiště do reintrodukčního centra Alibi vede po asfaltových silnicích, které však jarní povodně v úseku těsně za obcí Amangeldi naprosto zdecimovaly. Bylo potřeba tudy projíždět s nejvyšší opatrností. Foto: Tomáš Hulík

 

Ochrana před horkem je při transportu koní jedním z velmi důležitých opatření. Při jízdě stepí posloužily jako improvizovaná klimatizace houně upevněné na střechu transportních beden, které byly polévány vodou. Během pravidelných zastávek kontrolovali veterinární lékař Zoo Praha Roman Vodička a kurátorka Barbora Dobiášová (na snímku) stav koní skrze okýnka v přepravních boxech. Tudy také koně dle potřeby dostávali vodu, seno, případně jinou stravu. Foto: Tomáš Hulík

 

Poslední úsek cesty vedl po vyježděných kolejích prašnou stepí. Pár dní před plánovaným transportem zde grejdr vyhrnul improvizovanou cestu. Poslední očekávanou komplikací tak mohl být těsně před cílem již jen brod přes řeku. Z něj měl tým ze Zoo Praha velké obavy už od průzkumné cesty v předchozím roce, tentokrát byl však naštěstí upravený a s nízkým stavem vody, takže ho vozidla snadno překonala. Foto: Miroslav Bobek

 

Jako první se v úterý 4. června 2024 večer půdy Kazachstánu dotkla tříletá klisna Zeta II. Její jmenovkyně se stala legendou v mongolské Gobi, kde dokázala přežít nejkrutější zimy a stala se matkou mnoha hříbat. Snad ji Zeta II bude následovat. O dva dny později dorazili do Alibi koně z Berlína – na snímku vypouštějí ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek a kurátor Jan Mengr klisnu Wespe. Tříčlenné pražské stádo i čtyři berlínské klisny stráví první rok v aklimatizačních ohradách. Foto: Anna Bernátková

 

Sedm koní má v Kazachstánu úspěšně za sebou výrazně teplejší léto, než na jaké byli zvyklí z Evropy, a ve výtečné kondici zvládli čelit i zimním teplotám padajícím až na −30 stupňů. Všichni se bez problémů přizpůsobili místní vegetaci a naučili se také vstupovat do jezírek a pít z nich. Obě stáda se pohybují soudržně a koordinovaně a proběhly už také první pokusy hřebce Zorra o páření s klisnami. Foto: Miroslav Bobek

 

Každý transport v rámci projektu Návrat divokých koní má vlastní vizuál, který se promítá do polepů na vozech i transportních bednách, do oblečení celého týmu i na pohlednice. Pro první transport do Kazachstánu se stal autorem vizuálu český ilustrátor a přírodovědec Jan Dungel. Barevný podklad zvolil podle vlajky Kazachstánu a skupina koní Převalského má symbolizovat cílový stav projektu – fungující populaci v Altyn Dala. Ilustrace: Jan Dungel