Webová výstava: 65 let plemenné knihy chovu koně Převalského

Foto © archiv Zoo Praha

65 LET PLEMENNÉ KNIHY CHOVU KONĚ PŘEVALSKÉHO

V září 2024 jsme si připomněli přesně 65 let od doby, kdy byla pražské zoo svěřena správa mezinárodní plemenné knihy pro koně Převalského – jedné z prvních svého druhu na světě. Pojďme se ohlédnout za událostmi, které k jejímu vzniku vedly, a shrnout si její dlouhou historii.

 

 

Všichni koně Převalského, kteří dnes na světě žijí, mají společný původ v pouhých třinácti jedincích. Převážnou většinu z těchto „zakladatelů“ dovezl do Evropy mezi lety 1901 a 1902 obchodník se zvířaty Carl Hagenbeck. Koně z jeho transportů se tehdy zabydleli i v berlínské zoo, z níž pochází tento snímek.
Foto © archiv Zoo Praha

 

Do tehdejšího Československa dorazili první tři koně Převalského mezi lety 1921 a 1923 zásluhou univerzitního profesora Františka Bílka, který je z vlastních prostředků pořídil z chovu zemědělské školy v Halle v Sasku. Dva z nich – Ali a Minka (na snímku) – byli roku 1932 darováni nově otevřené zoologické zahradě v Praze a stali se zakladateli pražského chovu.
Foto © archiv Zoo Praha

 

Druhá světová válka byla pro chovy koní Převalského katastrofou. Na světě zbyla jen dvě stáda – v Mnichově a v Praze. Úzké příbuzenské plemenitbě se dalo zabránit pouze dobře promyšleným chovem se zohledněním rodokmenu koní. Německá zooložka dr. Erna Mohrová proto začala s dr. Jiřím Volfem ze Zoo Praha (na snímku oba v pražské zoo) sestavovat seznamy všech koní Převalského, kteří se kdy v chovech objevili.
Foto © archiv Zoo Praha 

 

Monografie Das Urwildpferd, publikovaná dr. Mohrovou v roce 1959, byla de facto první plemennou knihou koní Převalského. Obsahovala kompletní soupis jedinců v chovech, se záznamy o 228 koních, z toho 58 žijících. U každého bylo uvedeno jeho číslo v plemenné knize, pohlaví, jméno, datum narození i úhynu, a také údaje o jeho rodičích, místa přesunů v průběhu života a přehled potomků.
Foto © archiv Zoo Praha

 

„Počet těchto zvířat v zoologických zahradách je neveliký a také zprávy o stavu divokých koní v přírodě nejsou uspokojivé,“ psal o koních Převalského v roce 1959 tehdejší ředitel Zoo Praha JUDr. Cyril Purkyně. Z toho důvodu se Zoo Praha coby toho času nejvýznamnější chovatel rozhodla uspořádat první mezinárodní sympozium na záchranu tohoto kriticky ohroženého druhu.
Foto © V. J. Staněk, archiv Zoo Praha

 

Jedním z důležitých kroků předcházejících organizaci sympozia na záchranu koní Převalského byla cesta ředitele Purkyněho (na snímku druhý zleva) do Mongolska v květnu 1959. Poznatky a kontakty, které během ní získal, při přípravě konference bohatě zúročil. Jako hostitel se však již sympozia neúčastnil – krátce před jeho konáním odešel do důchodu a funkci ředitele Zoo Praha převzal dr. Zdeněk Veselovský.
Foto © archiv Zoo Praha

 

Prvního sympozia na záchranu koní Převalského se zúčastnili zástupci řady evropských, amerických a asijských chovatelských institucí, ředitelé zoologických zahrad a přední světoví zoologové. Snímek zachycuje účastníky sympozia na exkurzi v hřebčíně a hippologickém muzeu ve Slatiňanech, založeném prof. Františkem Bílkem.
Foto © archiv Zoo Praha

 

Na programu sympozia byla i prohlídka pražské zoologické zahrady. Snímek zachycuje ředitele Zoo Praha dr. Zdeňka Veselovského (tehdy čerstvě ve funkci) s významným sovětským zoologem a ochráncem přírody prof. Andrejem Bannikovem (vlevo) před tehdejšími stájemi koní Převalského. Bannikov mimo jiné významně přispěl k ochraně dalšího středoasijského kopytníka, antilopy sajgy.
Foto © archiv Zoo Praha 

 

Jedním ze zásadních výstupů několikadenního jednání, které zoo v Praze pod záštitou Československé akademie věd v září roku 1959 pořádala, bylo pověření pražské zoologické zahrady správou mezinárodní plemenné knihy koně Převalského. Jednalo se tehdy o teprve druhou mezinárodní plemennou knihu na světě založenou za účelem monitoringu jedinců volně žijícího druhu v lidské péči.
Foto © archiv Zoo Praha

 

Prvním správcem mezinárodní plemenné knihy koní Převalského se stal dr. Jiří Volf, v té době provozní zoolog Zoo Praha. Právě on v předcházejících letech pomáhal dr. Mohrové sestavit soupis všech historicky chovaných koní Převalského a s koňmi měl navíc bohaté zkušenosti. Plemennou knihu vedl neuvěřitelných 31 let (1959–1990).
Foto © archiv Zoo Praha

 

Profesní sepětí dr. Jiřího Volfa s koňmi Převalského se prolnulo i do jeho soukromého života, když mu kolegové přišli na svatbu coby mongolská výprava. V převleku za plukovníka ruské carské armády Nikolaje Prževalského (zcela vlevo), který koně Převalského objevil pro západní svět, se neukrývá nikdo jiný než prof. Zdeněk Veselovský, ředitel pražské zoo v letech 1959 až 1988.
Foto © archiv Zoo Praha 

 

Průběžná aktualizace údajů v plemenné knize vyžadovala v dnešní době těžko představitelné úsilí. Komunikace s chovateli probíhala písemně poštou a záznamy o koních byly na psacím stroji vedeny na jednotlivých kartách ve dvou originálech: jednom pro majitele koně a jednom pro centrální registr. Dr. Volf tento úkol zpracovával s pečlivostí a nasazením sobě vlastními.
Foto © Vladimír Motyčka, archiv Zoo Praha

 

Karty s údaji o jednotlivých koních vedených v plemenné knize zahrnovaly nejen jméno a číslo konkrétního jedince a další základní informace, ale také charakteristické rysy zbarvení, rodokmen tři generace nazpět, příčinu úhynu či informace o místě uložení kadáveru. Vzhledem ke své jednoduché a přehledné struktuře se právě tyto karty staly vzorem pro registraci jiných ohrožených druhů napříč světovými zoo.
Foto © Petr Hamerník

 

Od roku 2001 jsou údaje o koních vedeny elektronicky, což významně usnadňuje jejich správu a činí je snadno dostupnými pro všechny zúčastněné. Volfova kartotéka s tištěnými kartami jednotlivých koní je však nadále uchovávána v pražské zoo coby cenná archiválie. Na snímku si ji během společného posezení prohlížejí dr. Jiří Volf a současný ředitel Zoo Praha Mgr. Miroslav Bobek.
Foto © Khalil Baalbaki

 

Současný správce mezinárodní plemenné knihy koní Převalského dr. Jaroslav Šimek (vlevo) a jeho předchůdce dr. Evžen Kůs u nového výběhu v expozici Gobi. Dr. Kůs převzal plemennou knihu po dr. Volfovi v roce 1990 a vedl ji téměř tři desetiletí – až do roku 2018. Po jeho odchodu do důchodu správu převzal zoologický náměstek Zoo Praha a dřívější kurátor chovu kopytníků, dr. Šimek.
Foto © Oliver Le Que

 

Výstupem plemenné knihy jsou i publikace (dříve tištěné, dnes elektronické) s přehledy aktuálně chovaných koní a změn za uplynulé období. Ke konci února 2024 byly v plemenné knize vedeny záznamy o celkem 9 059 koních ve 139 institucích z 30 zemí. Aktuálně žijících bylo 2 037, k nimž je třeba přičíst další zhruba tisícovku ve volné přírodě nebo u těch chovatelů, kteří o nich data neposkytují.
Foto © Petr Hamerník

 

Dnes se koně Převalského opět volně prohánějí ve středoasijských stepích a druh již není považován za kriticky ohrožený. Mezinárodní plemenná kniha, spravovaná po 65 let pražskou zoologickou zahradou, přitom k záchraně posledního divokého koně nemalou měrou přispěla. Bez ní by bylo obtížné řídit světový chov tak, aby se předešlo rizikům příbuzenské plemenitby a zachovala se co největší genetická různorodost.
Foto © Miroslav Bobek

 

„Po třicet let jsem měl možnost udržovat osobní nebo alespoň písemné styky se všemi chovateli a nepřímo ovlivňovat celosvětový chov divokých koní, aby jednou mohli být opět reintrodukováni do volné přírody, a tak zachováni pro budoucnost,“ řekl před lety dr. Volf. Že se tento cíl podařilo beze zbytku naplnit, je ohromné zadostiučinění.
Foto © Evžen Kůs