V rámci EEP je v současné době chováno přibližně 490 goril. Úspěšnost chovu goril v zoologických zahradách celosvětově přispívá k jejich ochraně v přírodě, rozšiřuje povědomí veřejnosti o problematice ohrožených druhů a v neposlední řadě přináší též mnoho radosti a poučení. Chov goril v lidské péči však přináší také komplikace. Prostorové kapacity členských institucí programu jsou velmi omezené, a tak je vytváření dalších gorilích skupin velmi limitované. Gorily žijí harémovým způsobem; každá skupina je tedy složena z jednoho dominantního samce, několika samic a jejich mláďat. Samci a samice goril se přitom rodí v poměru zhruba 1:1. To znamená, že je zde velké množství samců, kteří nikdy nebudou moci být zařazeni do chovu. Ti pak mohou být umístěni buď samostatně, což pro ně není přirozené, nebo v tzv. samčích skupinách. Samčí skupiny, zejména ty složené z nepříbuzných zvířat, však v dlouhodobém horizontu přinášejí problémy. Dospívající samci se snaží prosadit na vedoucí pozici, což přináší fyzické souboje s dominantním samcem, při kterých může dojít k poraněním. Občas může dojít i k celkové destabilizaci skupiny s následnou nutností skupinu rozdělit.

Přes veškerou dlouhodobou snahu EEP problematiku nadbytečných samců řešit se všechny alternativy jeví jako řešení dočasná, a ne zcela dostačující. Jediným východiskem zůstává kastrace mladých samců, která u nich potlačuje vůli k dominanci a agresivitu. Předpokládá se, že kastrovaní jedinci budou moci zůstat ve společnosti dalších goril po celý život, aniž by docházelo k rozbrojům s dominantním samcem. David Williams-Mitchell, ředitel oddělení pro styk s veřejností z EAZA, říká, že „kastrace provedená v mladém věku zabraňuje rozvoji celé řady znaků a chování dospělých samců... výzkum ukazuje, že kastrovaná zvířata nadále žijí v původních rodinných skupinách bez jakýchkoliv problémů“.

K dnešnímu dni bylo v rámci EEP vykastrováno 15 gorilích samců. EEP provádí dlouhodobý výzkum všech kastrovaných jedinců, které porovnává s nekastrovanými jedinci stejného věku. Tento výzkum prozatím ukazuje, že kastrace nemá jakýkoliv negativní dopad jak na fyzický, tak zejména na psychický vývoj všech sledovaných zvířat.

Vzhledem k tomu, že se kastrace zdá být jediným dlouhodobým řešením problematiky nadbytečných samců, Zoo Praha se rozhodla akceptovat v případě Ajabu doporučení EEP. Ještě před jeho kastrací navštívili zaměstnanci Zoo Praha několik evropských zoologických zahrad, aby se sami přesvědčili o kvalitě života kastrovaných samců různého věku. U žádného z nich se nevyskytly žádné fyzické, psychické ani vývojové problémy. Chovatelé všechna zvířata popisují jako spokojená, hravá, neagresivní a velmi dobře začleněná do skupiny. Pevně věříme, že i Ajabu bude žít v přítomnosti dalších goril dlouhým a spokojeným životem.