Lidové noviny vzápětí upozornily, že "například svatý otec Jan Pavel II., prezident Bush při své první návštěvě nebo hokejisté z Nagana se dočkali zájmu srovnatelného s gorilou." O pár týdnů později však už v jakémsi žebříčku měly naši Moju vedle mladých stalinistů! Netuším, jakými duševními pochody k tomu kdo došel, ale bohužel nezůstal osamocen. Když Aktuálně.cz udělovalo ceny za přínos české politice, vítězem kategorie Objev roku se stala Moja, a to před pány Ladislavem Bátorou a Tomio Okamurou.

Pan Okamura využil příležitosti a ve svém novoročním projevu, které patrně již i viceprezidenti asociací cestovních kanceláří pronášejí 1. ledna, se rozhořčil nad tím, že „žijeme v čase, kdy média uchvacují gorily ze ZOO, jejichž "příjem" překračuje platy většiny smrtelníků“ a že „školní třídy se skládají na veverky namísto toho, aby pomohly třebas jen jediné stařence v nejbližším okolí“.

Bylo by snadné odpovědět, že zatímco zákazníci cestovních kanceláří létají v tryskáčích do Karibiku, potřební nemají třeba ani na jídlo. Skutečnost je však taková, že vztah ke zvířatům nevylučuje vztah k lidem, právě naopak, a že pomoc lidem i zvířatům jde převelice často ruku v ruce. Ostatně pozitivní vztah ke zvířatům je součástí naší kultury a - když už jsme u srovnávání lidské bídy a pomoci zvířatům - nikdy mě nepřestane fascinovat například to, jak pracovníci leningradské zoo dokázali mnoho svých svěřenců udržet na živu během celé blokády – a sami přitom jedli piliny.

Vida, kam až jsme se dostali od Moji! Tím spíš se ale nemůžu dočkat, až budu mít v ruce zmíněného Zeleného Raoula. Doufám, že mě nezklame.

 Psáno pro deníky VLP