Vtom dracéně jeden hlemýžď z tlamy vypadl. Kluk si oddechnul: „Zachránil se!“

Facebookový profil Hlášky ze zoo jsem svého času založil proto, aby se na podobné výroky a historky ze zoologické zahrady – ať jsou jejich protagonisty návštěvníci nebo zaměstnanci – časem nezapomnělo. Jenže – pouze velmi málo z nich stojí za to.

Tu správnou šťávu asi mohou mít jen příběhy, které se znovu a znovu vyprávějí, procházejí sítem času a postupně se vybrušují do těch nejjednodušších tvarů. Přitom vůbec nevadí, že se popisované události staly poněkud či dokonce zcela jinak.

Dlouholetý pracovník Zoo Praha Jiří Kotek mi před pár dny vyprávěl, kdy viděl nejvíc rozčileného někdejšího ředitele prof. Zdeňka Veselovského, význačného zoologa a popularizátora, který velkou část svého života věnoval seznamování veřejnosti s krásami i tajemstvími života zvířat.

„Jednou se vrátil z takzvané savčárny – tam jsme tehdy pod větvemi s lenochody zimovali obě naše velké želvy, jednu obrovskou a jednu sloní – a zhroutil se do křesla. Vůbec nemohl popadnout dech. Sekretářka se bála, jestli nemá srdeční záchvat a chtěla volat záchranku, ale pak se ředitel přece jen trochu vzpamatoval a přikázal jí, ať mu uvaří kafe. Když se ho napil, konečně nám řekl, co se stalo.

Potkal tam paní, která si s vnoučaty prohlížela želvy. Potom ukázala nahoru na lenochoda a povídá: „A takhle, děti, vypadá želva, když vyleze z krunýře!'“