Nejenže Údolí slonů a Pavilonu hrochů nehrozí zaplavení, což bylo hlavním argumentem pro zahájení přípravy projektu před deseti lety, ale především nabízejí neskonale lepší podmínky zvířatům a intenzivnější zážitky návštěvníkům. Tvořící se rodinná skupina slonů i první slůně jsou důkazem prvého, pohled na hrochy dovádějící pod vodou či procházka naučnou stezkou kolem Údolí slonů jistě doloží druhé moje tvrzení.

Ještě v pátek dopoledne by asi jen málokdo věřil, že se všechny závěrečné práce a přípravy na slavnostní otevření podaří dokončit včas. Velice by se však mýlil. Tam, kde jsem šel v pátek pískem, byl v sobotu chodník, tam, kde stály prázdné sloupky, se objevily informační tabule, betonové stěny restaurace pokryl obkladový kámen a na mnoha místech vyrostl vysoký bambus. Pracovníci Zoo Praha i zaměstnanci spolupracujících firem dokázali zázraky.

Údolí slonů a Pavilon hrochů jsme, myslím, otevřeli velmi důstojně. Ozdobami naší sobotní „slavnosti desetiletí“ byla nejen řada vzácných hostů, ale i křest prvního pražského slůněte a příslib srílanské delegace, že nám tamní vláda daruje další dva slony. Finis coronat opus – Konec korunuje dílo.

Když jsem se v sobotu vpodvečer vrátil do své pracovny, napsal jsem na Facebook status, že jsem nesmírně pyšný na pracovníky Zoo Praha. A proto píšu i tenhle sloupek.

V pátek jsem si mohl být jist, že všechno bude dokončeno včas. Mohl jsem se spolehnout na kreativitu a nezměrné úsilí všech kolegů, na jejich loajalitu firmě. To je pro mne ze všeho nejdůležitější a za to jim děkuji!

Psáno pro Deníky VLP