A není jediná. Seznam vymřelých či vyhubených druhů, které by se snad mohly dočkat vzkříšení, je již poměrně dlouhý. Zahrnuje například holuba stěhovavého, dronte mauricijského (známého také jako blboun nejapný), papouška karolinského, kvagu, pratura, korouna bezzubého, smilodona anebo mamuta. Co druh, to fascinující příběh. Co druh, to ohromná vědecká výzva. A ovšem co druh, to řada otázek.

Týkají se nejen toho, zda bude opravdu možné ten který druh naklonovat (to je stále velmi nejisté) či dokonce vytvořit jeho životaschopnou populaci (ještě mnohem a mnohem nejistější), ale také celé škály dalších okolností. Dříve nebo později se vynoří i lapidární, avšak zásadní otázka: Bude možné ho vrátit do přírody? Kam a jak?
Kupříkladu pro holuba stěhovavého, který ještě během 19. století v nekonečných hejnech migroval Severní Amerikou, je již načrtnuta složitá metodika jeho reintrodukce. Navzdory všem nejistotám se chystá jeho Velký návrat.

V tomto případě návrat rozumný a opodstatněný, stejně jako u dalších druhů, které byly vyhubeny relativně nedávno a jejichž prostředí se zachovalo. Je však obtížné se popasovat s představou, že bychom jednou někam vypouštěli třeba mamuty.

Bude skvělé, když se podaří vrátit k životu a do přírody holuba stěhovavého, kvagu nebo korouna bezzubého. Jen do toho! Současně se však s ještě větším úsilím musíme snažit, aby v současnosti ohrožené druhy nepotřebovaly ke své záchraně ani Noemovu archu zoologických zahrad, natožpak zmrtvýchvstání jako Lazar.

Psáno pro Deníky VLP