Potom k ní starožitník připevnil ještě ozdobné křídlo, které jí dodalo ještě pozoruhodnější vzhled. Ano, přiznávám, že mě tenhle artefakt zaujal!

Vzal jsem přilbu do ruky. K mému překvapení byla neskutečně lehká. Kdosi ji k nerozeznání od pravé ocelové vyřezal – ze dřeva!!!

Vzpomněl jsem si na článek, který jsem kdysi četl v jakémsi magazínu. Pojednával o africkém vesničanovi, jenž natolik toužil po autě, že si sestavil vlastní. Rovněž ze dřeva, šlapací...

Ovšem armádní přilba vyřezaná ze dřeva, tedy věc naprosto popírající hlavní účel svého předobrazu, v mých očích africké šlapací „auto“ ještě předstihla. Kdo, kdy a proč ji asi pracně vyrobil? A nač přitom myslel?

Dřevěnou přilbu jsem samozřejmě nakonec koupil. A tím spíš by mě zajímaly odpovědi na moje otázky. Ale když se mi je nepodaří najít, nevadí. Můžu si nad svým nejbizarnějším africkým suvenýrem vymýšlet spoustu možných vysvětlení a příběhů.

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička