Velrybí smrkance atp.
Miroslav Bobek | 14. 10. 2010
Poněkud mě to znepokojuje, ale letošní Ig Nobelovy ceny – žertovné nobelovky určené největším nesmyslům a podivínům – mě nejen pobavily, ale některé práce, které jimi byly oceněny, jsem shledal přinejmenším zajímavými.
Třeba hned první z nich, věnovaná zdokonalení metody sběru velrybích smrkanců pomocí dálkově řízené helikoptéry, mě vysloveně nadchla. Sbírat biologické vzorky z „vodotrysků“ velryb za pomoci létajícího robota je přece skvělý nápad, jehož realizace musela znamenat velkou výzvu. Ke všemu to asi celkem funguje a třeba bude skutečně možné posuzovat zdravotní stav velryb, aniž by bylo nutné je vědecky zkoumat po japonském způsobu – tedy nejprve harpunovat a rozporcovat.
Ano, objev, že projevy astmatu lze potlačit jízdou na horské dráze, opravdu není nic moc a podobné je to i s cenami za potvrzení obecně zažité představy, že klení tlumí bolest nebo za vysvětlení, že v zimě na zledovatělém chodníku lidé uklouznou a padají méně často, když si navlečou ponožky na boty.
K velmi vážnému zamyšlení mě naproti tomu nabádá matematické zdůvodnění, že organizace by byly výkonnější, kdyby povyšovaly namátkou vybrané pracovníky a do knih i filmů – možná nejen těch věnovaných přírodě – zcela jistě vstoupí vědecky zdokumentovaný orální sex u kaloňů.
Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička
Volodymyr Topčyj, dlouholetý ředitel ukrajinské Zoo Mykolajiv, se se mnou v Praze o pár dnů minul. Zanechal mi tu však Řád Mykoly Leontovyče, který je – zkráceně řečeno – udělován lidem se zásluhami o rozvoj zoologických...
Tak prý pravlci – známí ze seriálu Hra o trůny jako zlovlci – mohou „po deseti tisíci letech opět výt na Měsíc“. Tato interpretace experimentu americké společnosti Colossal Biosciences je ale velmi zavádějící a svádí k...
Hlavní nabídka
Sociální sítě
