Omar Sharif mongolského válečníka vůbec nepřipomínal, obydlí, v němž se odehrálo několik klíčových scén, rozhodně nebyla jurta a hory na chorvatském pobřeží si nemohly činit sebemenší nárok na podobnost s krajinou Centrální Asie. Budiž, to všechno by se dalo pominout. Ale ti koně, ti ne!

Mongol stojící ve třmenech a jeho podsaditý kůň, podobný divokému koni Převalského, tvoří jediný svébytný a naprosto charakteristický celek. Když se stanete svědky jejich divoké jízdy, přiblížíte se Čingischánovi a jeho době.

A najednou je tu Čingischán na vyšlechtěném plnokrevníkovi? Čingischán, který vypadá jako anglický lord při honu na lišku?! Žasnul jsem, ale díval jsem se dál.

K vlastnímu překvapení jsem vydržel až do konce.

Velkofilm s Omarem Sharifem si mě postupně získal a paradoxně na mne zapůsobil mnohem uvěřitelněji, než většina jiných filmů – včetně těch nejnovějších a nejnákladnějších -, které jsem viděl v poslední době. Navzdory rysům hlavního představitele, navzdory krajině, dokonce i navzdory vyšlechtěným koním...