V poslední z těchto zpráv mě zaujala zmínka o stescích mnoha dětí, které nikdy neměly příležitost navštívit zoologickou zahradu, ani vidět živou gorilu (pro nezasvěcené zdůrazňuji slovo „živou“, mnohé z nich se s gorilou již setkaly: na talíři.) Tak rády by šly do zoo a zblízka si gorily prohlédly!

Zamrzelo mě to a hlavou mi proběhla změť vzpomínek na opuštěnou, nikdy nevyužívanou základnu, která byla s cílem podpořit ochranu přírody vybudována za miliony bruselských eur na okraji pralesů Dja, na to, jak klopotně jsme získávali prostředky na vydání našich knih gorilích pohádek a jak si hlídáme každou korunu, i na návštěvy Limbe Wildlife Centre, kde žije na dvacet gorilích sirotků. Pak mě napadlo, že bychom část této základny mohli využít k tomu, abychom v ní vybudovali malé vzdělávací středisko – ale především, abychom sem koupili starý autobus, najali místního řidiče a pořádali odtud zájezdy školáků do Limbe Wildlife Centre. Ať vidí alespoň malou zoo a v ní úžasné gorily!

Pevně věřím, že by to pro děti z pralesních vesnic byl životní zážitek, který by ovlivnil jejich pohled na svět...

Toulavý autobus by mohl být tou nejlepší investicí. Jenom ten záměr uskutečnit!

To ovšem nebude nic jednoduchého… Ale jestliže jsem si nejprve nebyl jist, jak bude tenhle můj nápad přijat, nyní už přinejmenším v tomto ohledu nemám nejmenší obavy. Když jsem jej popsal na Facebooku a vyprávěl o něm v Českém rozhlase, přišla mi řada nadšených ohlasů. A nejen to! Našli se i první velkorysí příznivci, kteří námzaslali finanční příspěvky na jeho realizaci.
Zbývá tedy překonat tisíc a jednu potíž a vytrvat. Věřím, že budete s námi a pomůžete nám!

Své projekty v Africe a v Asii – jako je distribuce knih gorilích pohádek africkým školákům nebo transport koní Převalského do Mongolska -financuje Zoo Praha mj. ze svého sbírkového konta „Pomáháme jim přežít“, č.ú. 43 – 680 466 0247 / 0100.

Psáno pro deníky VLP