Do jaké míry se Ženíškova představa vyplnila? Hotely U hroznu a U hvězdy fungovaly na náměstí ještě v době mého dětství, a „Hrozen“ je ostatně v provozu dodnes, ale jinak to všechno dopadlo úplně jinak. Verneovské fantazie úžasných létajících strojů se naplnily ve zcela jiné podobě (shodou okolností předchozí večer jsem nad Mnichovým Hradištěm fotografoval oblohu počmáranou kondenzačními stopami tryskových letadel), ale rozhodně nebylo třeba na náměstí zřídit Nádraží České vzduchoplavecké společnosti.  Nebyla na něm postavena ani mohutná budova Sokola, zato městský úřad je dnes mnohem větší. Pravdou je, že Hoškovice se staly v jistém smyslu skutečně „předměstím“ Mnichova Hradiště, s „centrem“ je však nespojují tramvajové koleje městských Elektrických drah.  I dnešní vozidla vypadají jinak – a rozhodně je jich na náměstí podstatně víc. Ani mnichovohradišťská obuv se nevyváží do New Yorku a tím méně do Pekingu (pokud je tedy skutečně – v celkově optimistickém duchu kresby - zobrazen export a nikoli import) a plakáty už dávno nezvou na Tábor lidu.

Jak by asi dnešní malíř zobrazil vzdálenější budoucnost? Obávám se, že nijak – poněvadž na ni raději ani moc nemyslíme. A už vůbec ne s Ženíškovou nadsázkou a humorem.
Miroslav Bobek

Psáno pro deníky VLP