Právě smrt mnoha slavných i méně známých chovanců zoo je stále nezhojenou jizvou připomínající děsivé léto roku 2002. Druhou trvalou jizvou je ztráta paměti pražské zoologické zahrady. Velká voda zničila podstatnou část jejích nenahraditelných archívů.

Po deseti letech si však v souvislosti s povodní připomínáme i ohromné nasazení a obětavost zaměstnanců Zoo Praha. Podařilo se jim zachránit více než tisíc zvířat a společná zkušenost je stmelila na řadu let, během nichž dovedli zoo k neuvěřitelnému úspěchu.

Solidarita nejširší veřejnosti se projevila nástupem dobrovolníků, kteří pomáhali odklízet bahno a trosky, a posléze se přetavila v trvalou přízeň pražské zoologické zahradě. Bez ní – a bez štědrých dotací zřizovatele – by popovodňový rozvoj Zoo Praha nebyl myslitelný.

Poslední škoda způsobená povodní byla napravena rekonstrukcí Gočárových domů. Znovu se otevřely loni na jaře. K poslední systémové změně podmíněné zkušeností z povodně došlo před několika měsíci, kdy se sloni přestěhovali do nového pavilonu, vybudovaného mimo záplavovou zónu.

Přesto i nadále vzhlížíme k letní obloze s obavami. Protipovodňový val vybudovaný po roce 2002 končí u Trojského zámku a zoo nadále chrání val z 90. let – a ten je dimenzován pouze na dvacetiletou vodu.