Mám na mysli jedinečný úspěch kolegy Petra Velenského: objev zcela nečekaného způsobu rozmnožování indické želvy korunkaté (Hardella thurjii) a její světový prvoodchov. Jenže - jak Petr přišel na to, že vejce této ohrožené želvy mají být nejprve půldruhého měsíce ve vodní lázni, poté tři měsíce na suchu a v chladnu, nato dva měsíce v teple a nakonec opět nakrátko ve vodě? 

Nalezení správného postupu mu trvalo čtyři roky.

Že by některá želva mohla klást vejce volně do vody, si dosud herpetologové nedokázali představit. Vývoj vajec totiž bez přístupu vzduchu není možný; nemluvě o tom, že snůšky želv korunkatých byly podle odborné literatury v Indii nacházeny na souši.

„Pak jsem ale u nás v zoo jednu hardelku viděl, jak pouští vejce do vody,“ vzpomíná Petr Velenský. „A připadlo mi, že to není chyba.“

Obrátil se proto na indického herpetologa Dhruvajyotiho Basu. Ten mu napsal, že místní rybáři říkají něco podobného. Nesmysl – ovšem jen zdánlivě. Dnes už můžeme pokládat za jisté, že želvy korunkaté skutečně svá vajíčka kladou během podzimu do mělčin. Teprve později se s poklesem říční hladiny jejich vejce v chomáči řas nebo detritu ocitnou na souši. Jeden ze želvařských kánonů byl prolomen.

I tento převratný poznatek však byl teprve prvním klíčem k úspěchu. Druhým bylo to, že Petr zohlednil specifický vodní režim severoindických řek, které jsou napájeny z himálajských ledovců. V zimě jejich hladina poklesne a vajíčka se tak ocitnou na souši; nejprve v chladnu a posléze v jarním teple. Postupný nárůst teploty ovšem vede k tání ledovců, hladina řek se opět zvedne – a malé želvičky se tak líhnou do vody. Takhle to možná zní celkem jednoduše, ale přišli byste na to?

Petr Velenský dokázal z Prahy, tedy na vzdálenost šesti tisíc kilometrů, popsat, jak se rozmnožují želvy korunkaté v severní Indii. Ani Sherlock Holmes nepředvedl ze svého bytu v Baker Street úctyhodnější výkon. Petr ovšem navíc napodobil přírodní podmínky a podařilo se mu tyto želvy rozmnožit! Sám mluví o svém největším odborném úspěchu. Já mohu dodat, že současně jde o jeden z největších úspěchů pražské zoo.

Malé želvy korunkaté můžete nyní vidět každou sobotu a neděli v rámci pravidelného komentovaného setkání v Pavilonu velkých želv. Myslím, že když se na ně přijdete podívat, bude to pro Petra Velenského nejcennější odměna.

Psáno pro deníky VLP