Když jsme se letos na jaře s kolegy vydávali z Dillí na Čambal, řidič z ambasády jen pozvedl obočí. Donedávna by k němu jel jenom s největším sebezapřením. Hlubokými stržemi rozeklaná krajina podél Čambalu byla totiž odedávna ovládána dakoity, bandity, s nimiž si nevěděla rady ani místní, ani centrální vláda. O míře zoufalství úřadů svědčí i to, že svého času nechaly kolem Čambalu rozhazovat z vrtulníků semena jihoamerického trnitého keře naditce velkokvětého. Strže a okolní krajina skutečně naditcem zarostly a staly se obtížně prostupnými (jak jsem se sám přesvědčil, trn naditce snadno projede i centimetrovou podrážkou z tvrdé gumy), dakoité ovšem Čambal ani po této akci ovládat nepřestali. Zato v Indii přibyl další ekologický problém.

Když v 70. letech již gaviálům zvonila hrana, bylo vyhlášeno několik rezervací, mimo jiné na Čambalu. Ochránci přírody pak o dovolení k její návštěvě museli žádat dakoity – a dokonce tamní „královnu banditů“ Phoolan Devi. Dochovala se vzpomínka, jak jí herpetolog Dhruvayioti Basu musel odevzdat nový služební dalekohled - a aby neměl problémy u svého zaměstnavatele, obdržel potvrzení podepsané Královna banditů…

Příběh Phoolan Devi nejenže by vydal na knihu – ta o ní byla napsána, a ne jedna -, ale také vypovídá o nedávných poměrech na Čambalu. Narodila roku 1963 do nízké kasty a již velmi mladá, téměř jako dítě, se připojila k dakoitům. Po řadě peripetií byla unesena příslušníky jiné kasty a držena v zajetí ve vesnici Behmai, bita a znásilňována. Po útěku zosnovala masakr dvaadvaceti mužů z této vesnice. Potom ještě krátce – s pověstí ženy, která bohatým bere a chudým dává – operovala na Čambalu, ale nato již zasáhly úřady. Jejímu zatčení v únoru 1982 přihlíželo deset tisíc lidí. Po dvanácti letech, kdy byla uvězněna, kandidovala do celoindického parlamentu a stala se poslankyní. Roku 2001, v osmatřiceti, ji neznámí pachatelé zavraždili.

Ještě dlouho po uvěznění a dokonce i po smrti Královny banditů, až do roku 2005, si dakoité nad krajem podél Čambalu udržovali alespoň dílčí kontrolu. Paradoxně právě jim – a snad i Phoolan Devi - můžeme děkovat za to, že se Čambal stal posledním útočištěm gaviálů indckých. Zatímco všude jinde jich zbývají nanejvýš desítky, na Čambalu stále žije relativně početná a především životaschopná populace tohoto výjimečného krokodýla - a Zoo Praha je jednou z institucí, které usilují o to, aby tam přežil i v budoucnosti.

Psáno pro Deníky VLP