Byť novinové titulky tomu nenasvědčovaly, z hodiny na hodinu se stal hvězdou. Jedna známá mě dokonce upozornila, že na webu listu Daily Mail je „hned vedle vévodkyně Kate“. Možná je bizarní, možná vypadá jako z pravěku, ale nemohu si pomoci, hlavně je to neuvěřitelný sympaťák. Náš malý kakadu palmový. Nová hvězda naší zoo – a také jeden z jejích největších úspěchů roku 2013.

Čekali jsme na něj dost dlouho a museli jsme překonat několik zklamání. První vejce náš chovný pár kakadu palmových rozbil. Další dvě se nepodařilo inkubovat. Až to čtvrté se kurátorovi chovu ptáků, Antonínu Vaidlovi, podařilo inkubovat.

Když se vejce začínalo 29. září líhnout, byl Tonda na cestě z Edinburku. Vracel se z konference, kde přišla na přetřes mimo jiné otázka, proč se nedaří odchovávat kakadu palmové… Z auta tehdy dával kolegům pokyny, jak s líhnoucím se vejcem zacházet, a po návratu z něj holátko – jak říká – vyloupal.

Jestli cesta k vylíhnutí vejce byla trnitá, těžko říct, k čemu přirovnat to, co následovalo. Tonda zůstával měsíc ve dne v noci v zoo a každých devadesát minut mládě krmil; jen mezi půl třetí a šestou ráno měl o trošku delší přestávku. Musel přitom experimentovat se složením potravy a současně dávat velký pozor, aby jí mláděti nedal příliš málo (nedokázalo by ji ve volátku zpracovat), anebo příliš mnoho (to by je zabilo).

Ani po prvním měsíci si příliš neoddechnul, alespoň si však mládě v inkubátoru, kde pečlivě udržoval nejen teplotu, ale i vlhkost, vozil na noc domů. Rodina ho tedy už nemusela navštěvovat v zoo, jenže víc než čtyři hodiny se vcelku stejně nevyspal.

Ve věku pětašedesáti, sedmdesáti dnů malý kakadu žadoní, podupává si nohou a při rozčilení mu rudnou tváře a zvedá chocholku. Bude z něj nezpochybnitelný krasavec, ale vždycky asi budeme vzpomínat na to, když byl ještě neopeřený, možná poněkud bizarní, ale s hlavou vztyčenou se sebevědomě díval na fotografy jako by říkal: „Jsem malej. No a co?“

 Psáno pro Deníky VLP