Nikdy jsem žádné podobné zvíře neviděl. Půldruhametrový tvor s mohutným ocasem a se zploštělým tělem lemovaným kožními záhyby, které mu umožňují vstřebávat z vody více kyslíku, s drobnými končetinami, připomínajícími drobné dětské ručky, a se širokánskou, jakoby sumčí tlamou.

Karlo. Přibližně třicet pět let starý samec velemloka čínského, který na půl roku hostuje v našem nově otevřeném Velemlokáriu. V těchto dnech a týdnech bezpochyby největší hvězda Zoo Praha - přinejmenším tedy v mých očích.

Ještě před otevřením Velemlokária jsem si k němu brával fotoaparát, ale Karlo se jako nějaká zpovykaná celebrita všem pokusům o pořízení snímku sice pasivně, ale o to účinněji bránil. Přitisknutý ke dnu zůstával bez sebemenšího pohybu natočený ocasem ke sklu, takže fotografování nepřipadalo v úvahu.

A tak jsem odcházel a zase se vracel, ale Karlo ne a ne v mé přítomnosti něco podniknout. Jen jednou, když jsem se bavil s Petrem Velenským, který má Karla i celé Velemlokárium na starost, se Petr najednou uprostřed řeči zarazil a vyhrknul: „Viděl jste? Akce!“

Neviděl. Naopak jsem měl dojem, že Karlova poloha se v nejmenším nezměnila.

„Pohnul nohou,“ upřesnil mi Petr.

Trvalo několik dnů, než jsem Karla konečně přistihl v pohybu. Po více než dvou hodinách, které strávil u dna, se pomalu sunul k hladině, aby se nadechl. Splýval s okolím a současně působil neuvěřitelně bizarně… Byl to zvláštní okamžik, ve kterém jako by se mi před očima otevírala minulost vzdálená dvacet milionů let, kdy stejní velemloci žili i na našem území.

Ale při tom všem Karlo klame tělem. A to doslova. Je schopen neuvěřitelně rychlé a účinné akce, která se vymyká lidskému vnímání. Když ho Petr Velenský jednou za týden krmí, uchvátí Karlo třiceti - či čtyřiceticentimetrovou rybu tak rychle, že to ani nejde postřehnout.

Ostatně, jiná Karlova bleskurychlá akce, která se odehrála v Karlsruhe, mu zajistila i tuzemskou mediální slávu. Za titulky jako V zoo uvidíte velemloka, který okusil lidské maso nebo Zoo představí obřího polykače prstů se skrývá nehoda, při které Karlo pohmoždil chovateli palec do té míry, že mu musel být amputován. Vzhledem k tomu, že tehdy na Karlovi poněkud nešetrně ověřovali, jakého je pohlaví, bych řekl, že byl celkem v právu.

(Poznámka a vysvětlení: Při fotografování velemloků jsme zjistili, že jim kromě blesku patrně vadí i ostření, které využívá infračervený paprsek. Proto je nyní možné pořizovat jejich snímky pouze za přesně stanovených podmínek a se souhlasem kurátora Petra Velenského. Velmi prosíme, abyste dodržovali zákaz fotografování ve Velemlokáriu; při počtu návštěvníků, kteří jím projdou, je skutečně nezbytný.)

Psáno pro Deníky VLP