V letadle byla teplota jako v ledničce. Nějakých osm, devět stupňů. Klimatizace, z níž na nás fičel ledový vzduch, se obalovala námrazou, a když jsme ji stírali, jako by v kabině lehce sněžilo.

Nízkou teplotu vyžadovaly tři klisny koní Převalského umístěné v transportních boxech. Čím chladněji bylo v letadle, tím lépe snášely dlouhou cestu.

Naštěstí jinak probíhal transport Ully, Gretel a Bayan bez sebemenších komplikací. Vyřízení formalit během mezipřistání v Kazani i Novosibirsku proběhlo až neuvěřitelně rychle a sedmnáct a půl hodiny od startu ve Kbelích dosedl armádní letoun CASA na nezpevněné dráze letiště v západomongolském Bulgan sumu.

Vystoupili jsme do třicetistupňového horka a okamžitě začala překládka transportních boxů s klisnami na náklaďáky. Přes boxy jsme natáhli houně prolité vodou, aby je během jízdy alespoň do určité míry ochlazovaly.

Také v Bulgan sumu proběhly všechny administrativní úkony rekordní rychlostí a zbývalo už jen necelých dvě stě kilometrů do Tachin talu. Přerušovaly je zastávky na napojení koní a chlazení aut – jedna fanka vody střídavě k vypití klisně a jedna na chladič -, ale ještě před západem slunce jsme byli na místě.

Rangeři vyložili boxy, srovnali je do řady – a pak už mohly všechny tři klisny vyběhnout na půdu, kde žili jejich předkové.

Ve středu ve 21.10 místního času (kdy v Praze bylo 15.10) opustily klisny, jedna po druhé, své přepravní boxy.

Gretel, Bayan a Ulla jsou doma, v přísně chráněné oblasti Gobi B. Čtyřiadvacet hodin od startu vojenského letadla CASA ze Kbel se tak završil čtvrtý Návrat divokých koní. Letos proběhl v rekordně krátkém čase.

Psáno pro MF Dnes a iDnes