Přinejmenším za zmínku stojí, že na podobě Lumpeparku, který byl v hrubých rysech dokončen těsně před vypuknutím 1. světové války, se spolu s Heinrichem Lumpem a jeho zahradníky, staviteli, sochaři a architekty podílel i pozdější zakladatel pražské zoo prof. Jiří Janda. Cílem bylo vytvořit co nejlepší prostředí pro volně žijící ptáky, což se bezpochyby podařilo. A třebaže Heinrich Lumpe budoval svůj Lumpepark původně pouze pro opeřence a pro vlastní potěšení, postupně jej začal otevírat i školám a ostatním zájemcům, které vedl k lásce k ptactvu a k jeho ochraně. Díky tomu a také díky dalšímu svému snažení – dosáhl například toho, že Mussolini v některých provinciích Itálie zakázal tradiční lov tažných ptáků – se mu dostalo všeobecného uznání a rovněž přízviska Otec ptactva.

Na místě někdejšího Lumpeparku se od konce 40. let rozkládá Zoo Ústí nad Labem. Heinrichsburg jsem si tam detailně prohlédl minulý týden, když jsem se účastnil výběru jejího nového ředitele. Bylo to shodou okolností v témže týdnu, kdy v Británii probíhal National Nest Box Week (Národní týden ptačích budek), během kterého jsou hromadně vyvěšovány sýkorníky, špačníky, rehkovníky a další ptačí budky. Před trpasličím hrádkem Heinrichsburgem mě napadlo, že žít Heinrich Lumpe v současnosti, jistě bychom měli podobnou akci jako je National Nest Box Week také ve střední Evropě. Ale kdo ví, třeba se jí časem dočkáme – stejně jako alespoň dílčí obnovy Lumpeparku v Ústí nad Labem.