Ano, v sobotu pokřtěný Gastonův vnuk a Melounův syn se jmenuje – jak jenom to napsat – velmi zvláštně. Ale neodsouhlaste sebepodivnější jméno, když vám je navrhují lidé, kteří se o mládě starali, a když pro výběr jmen lachtanů nejsou zavedená žádná pevná pravidla (jako třeba u zubrů, jejichž jména musejí začínat písmeny PR) a dokonce ani žádná zvyklost (jako například u žiraf, kde se vybírá z kalendáře v datech kolem narození mláděte, byť dnes pro nedostatek českých jmen již z kalendáře slovenského).

Ale mohlo by být i hůř. Stačí se podívat, jaká jména jsou lidé schopni dávat vlastním dětem (někde jsem četl, že mezi námi žije třeba Šeherezáda nebo Ozzy), o domácích zvířatech nemluvě. Ve výjimečných případech to dokonce může zavánět problémy. Kupříkladu ve Francii prý zákoník dodnes zapovídá pojmenovat čuníka Napoleon (nepodařilo se mi to však ověřit) a u nás bývalo podle ředitele Ústavu pro jazyk český v 70. letech rozšířeným zvykem dávat prasatům jméno Leonid. To sice zákon nezakazoval, ale důsledky mohly být zcela jistě závažnější než v případě francouzského Napoleona.

Průšvihy se jmény se ovšem nevyhýbají ani zoologickým zahradám. Letos na jaře vypukl skandál, když jedna japonská zoo pojmenovala novorozenou opičku po dcerce vévody a vévodkyně z Cambridge. Ostatně, přímo po tomto velevýznamném manželském páru se jmenují dvě krysy obláčkové v jisté české zoo. To ale naštěstí v Londýně buď nezaznamenali, anebo vzali rozumněji.

Když o tom tak přemýšlím, můžu být za jméno pro lachtana vlastně vděčen. V sobotu jsme ho pokřtili Mamut. Skutečně, Mamut! Tohle jméno pro něj kolegové vybrali proto, že rychle přibýval a mohutněl. Tak tedy dobrá… Ale prohlašuji, že je to naposled, co jsme některé z našich zvířat pojmenovali po úplně jiném druhu. To by se napříště mohl třeba mravenečník jmenovat Tygr a sojka Káně. Přitom i bez zmatků, které by to působilo, máme dost jiných starostí.