Pralesní krysa. Dobrou chuť!

Aktuálně

Miroslav Bobek  |  04. 02. 2014


Když jsem u popisů zvířat ve starých zoologických spisech čítal více nebo méně obsáhlé zmínky o tom, jakou chuť má jejich maso, obvykle mě to mírně pobouřilo. Kdyby mi někdo řekl, že po letech budu posuzovat, jak chutná zvěřina „pralesní krysy“, pomyslel bych si, že se nejspíš zbláznil. Přesto jsem si ji před pár dny v restauraci Les feuilles vertes v kamerunské metropoli Yaoundé objednal – a byla opravdu výborná.

Pralesní krysa, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Pralesní krysa, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Asi to zní jako protimluv. V Kamerunu se kolem biosférické rezervace Dja snažíme místním obyvatelům vysvětlit, aby nelovili gorily a další ohrožené druhy živočichů a aby nekonzumovali nelegální bushmeat (maso divokých zvířat).  Podporujeme strážce rezervace a především provozujeme Toulavý autobus, jímž místní děti absolvují výlety do záchranných stanic pro primáty v Mefou a v Limbe. V městečku Somalomo vznikl první ekoklub, který se snaží šířit mezi lidmi osvětu, a s naším záměrem se ztotožnily místní autority. Nastal čas přistoupit k dalšímu kroku: Nabídnout alespoň dílčí alternativu  bushmeatu.

Volně žijící zvířata jsou ve střední Africe lovena jednak za účelem obchodu, což je vesměs nelegální, jednak za účelem osobní spotřeby. Navzdory obecné představě je sice bushmeat pro místní obyvatele důležitým zdrojem živočišných bílkovin, nikoli však jediným. Zcela běžný je chov slepic nebo prasat a lov ryb. Vysoká spotřeba bushmeatu je podmíněna tradicí - a také jeho vynikající chutí. Náhradou buhmeatu se tak může stát zase jen maso „divokého“ zvířete, které se v místních podmínkách podaří chovat farmovým způsobem.

Dohodli jsme se, že ekoklubu v Somalomo pomůžeme zavést chov co možná nejvhodnějšího druhu zvířete. Museli jsme však vybrat jakého. Vyloučili jsme všechna domácí zvířata a zvažovali křečkomyši, štětkouny i velké plže, ale nakonec jsme se vždycky vrátili na začátek: k „pralesní kryse“ neboli řekomyši africké.

Pouliční prodej bushmeatu. Porce zhruba za 500 středoafrických franků (20 korun). Foto: Miroslav Bobek

Řekomyš, která skutečně připomíná krysu, může měřit až šedesát centimetrů a vážit deset kilogramů. V oblasti Dja je zcela běžně lovena a její maso je pokládáno za vynikající. Výzkum týmu doc. Frynty krom toho ukázal, že kdyby místní lidé měli na pomyslné Noemově arše zachránit pět druhů zvířat, zcela jistě by mezi nimi nechyběla řekomyš.

Farmový chov řekomyši je navíc již dlouho velmi dobře zvládnutý a celkem úspěšně probíhá na mnoha místech Afriky. Přiznávám, že jsem k němu měl nedůvěru; ta ovšem plynula ze zkušeností s různými z Evropy podporovanými projekty, kdy štědře placení experti teoretizovali, jak by bylo skvělé zavést na vzdáleném venkově chov řekomyší. Definitivně mě přesvědčila až návštěva fungující farmy a nadšení našeho kamerunského spolupracovníka Jocelyna. Ten prohlásil, že Toulavému autobusu všichni prorokovali nanejvýš tři jízdy – a jak funguje! -, tak co bychom nezvládli řekomyši.

Bylo rozhodnuto. Zbývalo už jenom osobně řekomyš ochutnat.

Psáno pro iDnes a MF Dnes