Ze života ďáblů

Hlavní stránka > Darwinův kráter > Nejvýznamnější obyvatel Darwinova kráteru

Ďáblové medvědovití jsou nesmírně přizpůsobiví a na Tasmánii obývají takřka všechny typy prostředí s výjimkou nejvyšších hor a měst. Plní významnou funkci zdravotní policie – odklízejí totiž mršiny. Za noc při tom klidně nachodí až 16 kilometrů.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

NEVYBÍRAVÝ ŽROUT
Potravou ďáblů je maso. Zavděk vezmou uhynulými zvířaty i jakoukoliv kořistí, kterou dovedou chytit a přemoct (včetně jiných ďáblů, pokud jsou zranění či jinak oslabení). Díky svému vynikajícímu čichu ucítí mršinu na kilometrovou vzdálenost a sežerou ji beze zbytku i s kostmi. Jejich apetit je mimořádný: při jediném krmení dovedou během půl hodiny zkonzumovat více než třetinu toho, co sami váží!

SPOLEČNÉ HODOVÁNÍ
Ďáblové jsou sice veskrze samotářští tvorové, u větší mršiny se jich však někdy sejde i dvacítka. Taková setkání doprovází hrozivé mručení a skučení, přetahování o nejlepší sousta i četné šermování s široce otevřenými tlamami. Zdánlivě divoké rvačky jsou však ve skutečnosti vysoce ritualizovaným chováním s mnoha pravidly a jen málokdy vedou ke zranění. Krvavé šarvátky jsou četnější spíše v období rozmnožování.

VĚRNÍ SVÉMU DOMOVU
Ďáblové si nebrání vyhraněné území, ale jakmile se někde usadí, zůstanou zde celý život. Během dne odpočívají v norách. V nich také probíhá páření, přičemž samec svou partnerku hlídá a brání jí noru opustit (někdy i řadu dní, během kterých se nedostane k potravě ani vodě). Matky pak v norách nejen rodí, ale také zde ukrývají odrostlejší mláďata. Každý ďábel má tři nebo čtyři nory, přičemž ty oblíbené mohou být využívány po mnoho generací – někdy celá staletí.