Když se řekne klokan...

Hlavní stránka > Darwinův kráter > O Austrálii a Tasmánii

Klokani jsou jednou z nejúspěšnějších skupin vačnatců. V Austrálii a okolí je každý třetí druh vačnatce klokan! Žijí takřka kdekoliv, od deštných lesů přes vyprahlé pláně až po skály; na zemi, na stromech i v norách pod zemí.

Klokan rudokrký Bennetův, foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

NENÍ KLOKAN JAKO KLOKAN
Mezi klokany najdeme sotva půlkilogramové tvorečky i osmdesátikilové „obry“, kteří při napřímení převyšují člověka. Někteří mají svalnatý tuhý ocas, který při odpočinku a pomalém pohybu používají jako třetí nohu. U jiných je ocas mimořádně dlouhý a připomíná opičí, další jej mají tenký a lysý, nebo dokonce ovíjivý! Všem až na jediného je však společné skákání po dvou. Platí to dokonce i pro stromové druhy: ve větvích sice šplhají, ale na zemi hopkají po zadních, byť poněkud neobratně.

NOHY JAKO PRUŽINA
Skákání klokany nestojí téměř žádné úsilí. Velké pružné šlachy v zadních nohou totiž fungují jako obří pružiny. Při dopadu se stlačí a následně samy vymrští zpět, čímž klokanovi poskytnou odpérování pro další odraz. Tento úsporný způsob pohybu umožňuje velkým druhům klokanů prchat rychlostí až 70 km/h a jediným skokem překonat někdy až devět metrů! Pro pomalý pohyb po zemi – například při pastvě – hopkají klokani přískoky „po pěti“. Jako pátou končetinu přitom využívají svůj mohutný ocas.

KOPANEC OBĚMA NOHAMA
Větší druhy klokanů dovedou zadníma nohama uštědřit bolestivý – a někdy dokonce smrtelný – kopanec. Kopou vždy oběma naráz: opřou se o ocas a nohy vymrští prudce dopředu. Je to účinná obrana i součást potyček, které samci svádějí o samice. V nich se soupeři fackují, odstrkují předníma nohama a kopou do břicha a hrudníku.

PODIVUHODNÉ ZROZENÍ
Všichni klokani mají krátkou dobu březosti – nanejvýš 38 dní. Novorozené mládě je maličké a velmi nedokonale vyvinuté, vlastně je to teprve zárodek. Přesto se musí samo vysoukat po matčině břiše do vaku, najít struk a pevně se k němu přisát. Matka mu nepomáhá, jen před porodem pečlivě vyčistí vak a mládě během jeho cesty příležitostně olízne, snad aby jeho průsvitnou tenkou kůži chránila před sluncem.

DĚTSTVÍ VE VAKU
Malý klokan stráví ve vaku, jehož vchod je pevně uzavřen silnými svaly, mnoho měsíců. Teprve když dostatečně vyroste a zesílí, začne z něj nejdříve vykukovat a později jej na čím dál více času opouštět, až jej nakonec opustí natrvalo. I poté ho však matka ještě nějakou dobu kojí – a protože struky jsou schované uvnitř vaku, musí mládě do vaku strkat alespoň hlavu.