Masky, sošky a obrazy

Masky na stěně obchodu se suvenýry v pavilonu Rezervace Dja. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Prodejnu suvenýrů, která je situována u východu z pavilonu, zdobí kamerunské masky, sochy a malby. 

Jak masky, tak sochy působí velice autenticky a starobyle, ale nepředstavujme si, že sloužily nějakým africkým obřadům. Jsou vytvořeny pro turisty a pro ozdobu současnými řezbáři, což jim ale rozhodně neubírá na estetické hodnotě. 

Pořídit je bylo celkem jednoduché. Za léta, kdy jezdíme do Kamerunu, známe místní obchodníky se „starožitnostmi“ a jeden z nich nám do hotelu přivezl celý svůj sortiment. Stačilo si vybírat. Daleko složitější pak bylo nakoupené artefakty legálně vyvézt; každý kus posuzovali ministerští úředníci.

Krása i moc afrických masek

Africké masky jsou neodmyslitelně spjaty s tradičním „africkým uměním“. Přestože jejich estetická stránka podstatně ovlivnila evropské moderní umění (inspiraci v nich nalezl například Pablo Picasso či Henri Matiss), jedná se o artefakty, které ve svém původním kontextu definici uměleckých děl překračují.

Dnes je drtivá většina těchto předmětů vyráběna pro turisty, v jejichž domovech či kancelářích plní dekorační funkci. I artefakty dovezené do Evropy v době koloniální éry, na počátku 20. století, se staly „pouze“ sběratelskými kousky nebo exotickými exponáty muzeí.

Ale masky sebrané tehdy přímo ve vesnicích domorodých kmenů byly ve skutečnosti součástí celého rituálního převleku. K jejich okrajům byla původně často přichycena divoce rozježená vlákna palmy rafie, z nichž mohl být vytvořen i celý rituální oděv. Masky byly víc než ozdobou, byly důležitým posvátným nástrojem. Zprostředkovávaly spojení s nadpřirozenými silami a s duchy předků. K jejich oživení sloužil rituální tanec a zpěv. Nebyly jen převlekem, jejich nositelé se během obřadů dostávali do transu a přijímali identitu, kterou masky představovaly.

Členové tajné skupiny Ngil působící mezi lidmi etnika
Fang používali podlouhlé masky nabílené tradičně
kaolinem. Ty svým nositelům propůjčovaly moc
dopadnout provinilce a potrestat je za porušení pravidel
kmene. Jejich hrozivý vzhled umocňoval divoce
naježený vous tvořený vlákny palmy rafie. Bílá barva
symbolizovala smrt a svět duchů.

Uctívání předků

Vzhled jednotlivých sošek i masek, jejich proporce a tvary odpovídal tradicím jednotlivých kmenů. Masky představovaly stylizovanou tvář člověka i zvířat. Od některých kmenů, kde převažoval kult ženských předků, pochází tradice vyřezávání idealizovaných tváří krásných žen.

Vnímání nepřetržitého spojení světa živých se světem duchů je pro Afričany i nadále přirozené a mnohé obřady spojené s uctěním předcházejících generací jsou dodnes praktikovány takříkajíc se vší parádou, tedy i s rituálním přestrojením. Co na tom, že se mezi tanečníky s tradičními maskami objeví i tanečník s gumovou maskou ve stylu amerického hororu „Vřískot“. Tradice se potkávají s pronikajícím vlivem západní kultury, nicméně podstata snad zůstává zachována. Ostatně i mladí afričtí umělci dnes vytváří nové masky inspirované původními vzory. 

Masky pro rituál okuyi měly obvykle bíle nabarvený
obličej. Původně je vytvářeli řezbáři kmenů žijících
na území dnešního Gabonu. Přestože představovaly
ducha ženy, nosili je muži při iniciacích, pohřebních
obřadech či svátcích rodových předků.

Mocné sošky

V naší sbírce jsou i sošky představující hřebíkové fetiše. Do nich Kongové zabodávali ostré předměty (hřebíky) na znamení stvrzení nějaké dohody nebo za účelem vybuzení síly sošky k ochraně před nepřáteli. Tyto sošky se nazývají Nkisi Nkondi (lze přeložit jako „duch lovec“). Dle tradic v nich přebývá duch, kterého lze zatlučením hřebíku vybudit k boji a potrestání nepřítele. Uvnitř sošky je obvykle dutina pro kouzelnou substanci, která sošce dodává magickou moc. Dutina bývá překrytá mušlí nebo nověji zrcátkem.​

Nkisi n’kondi
Hřebíková fetiš etnika Kongů

Původ masek

Výskyt jednotlivých typů afrických masek není omezen na přesně ohraničená území. Jednotlivé kmeny se potkávaly a vzájemně ovlivňovaly. Dnes jsou masky ovlivněny jak poptávkou turistů a sběratelů etnického umění, tak vlivem „západních trendů“. Stále však představují připomínku vlastní identity afrických etnik i připomínku jejich předků a jejich kořenů, které byly pevně spjaty s místní přírodou.