Obyvatelé podrostu

Tropický deštný les má několik vegetačních pater. V nejspodnějším z nich, v podrostu, existuje pestrý „mikrokosmos“ obývaný živočichy, bez nichž by prales nemohl existovat.

Bezobratlí živočichové – základ ekosystému pralesa

Největší a nejrozmanitější skupinou živočichů jsou v tropickém deštném lese bezobratlí. Jejich svět je plný složitých mezidruhových vazeb a jejich role v ekosystému pralesa je zcela nezastupitelná. Mnoho bezobratlých se totiž podílí na rozkladu odumřelých částí rostlin a těl uhynulých živočichů. Díky organismům v podrostu (včetně hub a bakterií) je veškerý „odpadní materiál“ okamžitě rozložen a uvolněné látky se vrací zpět do koloběhu živin. Z toho profitují i obrovské stromy, které by jinak nemohli růst na zdejší chudé půdě.

Na vrcholku hlediště proti expozici rodinné skupiny goril si nenechte ujít dvě vivária reprezentující život v podrostu. Jedno osídlili zlatohlávci, druhé pak pestrá směsice druhů obývajících toto prostředí.

Afrička ozdobná (Afrixalus dorsalis)

Tato drobná hnědooranžová žabka z čeledi rákosničkovitých se stříbřitě bílým vzorem obývá oblasti zemí kolem Guinejského zálivu. Jejím domácím biotopem jsou křoviny a bylinné patro okrajů lesa, kde přes den sedí na spodní straně listů rostlin.

Na začátku období dešťů samci lákají samice hlasem připomínajícím cvrkání rovnokřídlého hmyzu. Vajíčka jsou kladena ve shlucích na vegetaci nad vodou (lesní tůňky, klidné úseky potoků) a do vody padají až vylíhlí pulci. Tato strategie zabraňuje predaci vajíček vodními bezobratlými a rybami.

Přestože počty jedinců v přírodě spíše narůstají, i afričku ozdobnou omezuje úbytek jejího přirozeného prostředí.

Želva ohebná (Kinixys erosa)

Horní část krunýře (karapax) této želvy má v pánevní oblasti pohyblivý kloub, který jí umožňuje uzavřít zadní část krunýře a ukrýt zadní nohy. Žije v podrostu středoafrických pralesů, kde se živí především houbami a stravu si příležitostně doplňuje jak složkou rostlinnou (ovoce, měkké části rostlin), tak živočišnou (hmyz, žížaly, plži, mnohonožky a mláďata obratlovců). Její přesné počty v přírodě nejsou známy, přesto je pravděpodobné, že klesají. Ohrožuje ji především kácení tropického deštného lesa a obchod s takzvaným bushmeatem.

Nefila zlatá (Trichonephila inaurata)

Tento velký síťový pavouk se vyznačuje výraznou pohlavní dvojtvárností, tělo samic může měřit až čtyři centimetry, s rozpětím končetin dokonce deset. Samci jsou oproti nim nepatrní – do dvou centimetrů. Žijí v sítích samic a „parazitují“ na jejich kořisti. Nefily si předou vertikální sítě, které mohou dosahovat průměru okolo metru a půl. Pavučina je tvořena velmi silnými vlákny, a tak se jejich kořistí výjimečně stávají i drobní ptáci. Díky své mechanické odolnosti spojené s velkou pružností jsou vlákna produkovaná nefilami předmětem výzkumu za účelem výroby nových odolných materiálů, použitelných v mnoha technologických odvětvích.

Zákeřnice hrozivá (Psytalla horrida)

Jeden z největších druhů ploštic z čeledi zákeřnicovitých se vyskytuje v pralesních oblastech Guinejského zálivu a Konžské pánve. Patří mezi bravurní lovce, živí se výhradně živými bezobratlými, kterých se zmocňuje pomocí výpadu předním párem končetin a ostrým, bodavě savým ústním ústrojím. Tito černí dravci s varovným červeným vzorem na hrudi a křídlech a s výraznými trny na těle jsou v dospělosti dlouzí až čtyři centimetry. Dospělci i nymfy žijí pohromadě spíše ve spodní části kmenů stromů, ze kterých vycházejí na lov převážně po setmění.

Zlatohlávci (druhy rodu Pachnoda, Chlorocala a Dicronorrhina)

Tito středně až velmi velcí brouci plní v různých stadiích života odlišné ekologické role. Larvální stádia zlatohlávků, tzv. ponravy, žijí v trouchnivějícím dřevě či tlejícím listí, kde se krmí organickým materiálem. Dospělci se živí ovocem, mízou ze stromů či nektarem květů, náleží tak k významným opylovačům. Mezi výjimečné vlastnosti zlatohlávků patří jejich krovky – na rozdíl od všech ostatních druhů brouků je při letu neotevírají, ale jen provlečou druhý pár křídel pod nimi a nechají je zavřené.