Jalovec viržinský

(Juniperus virginiana)

Původ a rozšíření:
Východní část Severní Ameriky. Do Evropy byl introdukován pravděpodobně již před rokem 1664. Později zde byl zkoušen i jako náhradní lesnická dřevina – například na lichtenštejnském panství na jižní Moravě.

Popis:
Vonný stálezelený strom dorůstající výšky 15-20 m. Koruna v mládí úzce kuželovitá, později se může stát rozložitější a nepravidelná. Jedná se o poměrně proměnlivý druh.
Borka šedo až červeno hnědá, vertikálně vláknitá, odlupuje se v dlouhých pruzích.
Jehlice - na jedné rostlině jehlice dvojího typu: jehlicovité vyrůstající vstřícně na větévkách a šupinovité, ostře špičaté na koncích odstávající od větévek. Větévky jsou velmi tenké (kolem 1mm), u starších rostlin na koncích lehce převisají. V zimě občas získávají červenohnědý nádech.
Šišky - semenné šištice téměř kulovité, drobné asi 5 mm v průměru, modročerné, ojíněné, dozrávají koncem první sezóny.

Zajímavost:
Dřevo jalovce viržinského je vonné, lososově červeně zbarvené. Křehké, ale trvanlivé. Již od dob objevení Ameriky velmi ceněné. Používá se k výrobě nábytku a obkladům interiéru, oblíbené též v řezbářství. Ve své době bylo dřevo téměř výhradně využíváno k výrobě tužek. Ze dřeva a jehličí se získává „cedrový olej“ (jalovci virginskému se říkalo americký cedr, vztahuje se k anglickému názvu Eastern Red Cedar), který je využíván v kosmetice a v medicíně. Jalovec viržinský byl též používán jako kadidlo při očistných rituálech.

Pěstování:
Jedná se o poměrně přizpůsobivý druh. Miluje hlubší, dobře propustné půdy dobře zásobené vláhou. Velmi dobře se mu daří na vápenitých půdách, roste však i na půdách kyselých. Vyžaduje světlé, slunné stanoviště, stín tolerují jen velmi mladé rostliny. Rozšířen téměř do všech zahrad a parků mírného pásma. Spíše než původní druh se pěstují rozličné kultivary, často jen keřovité.