Borovice lesní zvaná sosna

(Pinus sylvestris)

Původ a rozšíření:
V ČR domácí druh. Jedná se o jehličnan s téměř největším areálem přirozeného rozšíření (hned po jalovci obecném). Euroasijský druh. Roste od Atlantiku (Skotsko, severozápad Pyrenejského poloostrova) přes celou Evropu a Sibiř téměř k Pacifiku (ke Kamčatce a Ochotskému moři). Ve Skandinávii zasahuje až za polární kruh.

Popis:
Stálezelené jehličnany 25-45 m vysoké. Koruna v mládí nepravidelně kuželovitá, později oblá vzdušná, vysoko nasazená – bývá odvětvena více než polovina kmene. Borka horní části kmene a větví má typickou oranžovou/oranžovohnědou barvu. Je tenká, hladká a odlupuje se v „papírovitých“ šupinách. Ve spodní části kmene je borka našedlá nebo červenohnědá, poměrně silná, rozbrázděná do nepravidelných podélných šupinovitých plátů. Větévky hnědošedé, lysé. Pupeny vejcovité, pryskyřičnaté, rezavé.
Jehlice - ve svazečcích po dvou, zkroucené, tuhé, proměnlivé délky 5-14 cm, namodralé nebo šedavě zelené, na stromě zůstávají 2-6 let. Květy jednopohlavné – samčí žlutavé nahloučeny na bázi letorostů; samičí červenofialové těsně pod vrcholovým pupenem letorostu.
Šišky - jednotlivé, nebo ve svazcích po 2-3, oblé, 4-6 cm, hnědé/šedohnědé, po dozrání opadávají.

Zajímavost:
Dřevo, s výraznou kresbou letokruhů, je využíváno zejména v nábytkářství. Z pryskyřice se získává terpentýn a kalafuna. Smolnaté borové louče bývaly svého času rozšířeným osvětlovacím prostředkem.

Pěstování:
Pionýrská dřevina, výrazně světlomilná, zastínění netoleruje. Na živiny nenáročná, roste na suchých i vlhčích stanovištích v lehkých propustných půdách. Roste bujně, netrpí vývraty, má dobře rozvinutý kořenový systém se silným kůlovým kořenem. Odolává silným mrazům, stejně jako letním horkům a přísuškům. Jedna z nejvýznamnějších evropských hospodářských dřevin. Využívána v okrasném zahradnictví, včetně množství kultivarů.