Borovice vejmutovka

(Pinus strobus )

Původ a rozšíření:
Východ Severní Ameriky. Do Evropy byla dovezena již roku 1705 lordem Weymouthem – odtud její druhový název.

Popis:
Vysoký, stálezelený jehličnan, dorůstá výšky až 50m, kmen dosahuje průměru 1,5 m. Větve odstávají vodorovně, koruna lehce stavěná, v mládí kuželovitá, později se zaobluje. Borka je zcela hladká, šedozelená, rozpukává až na poměrně starých kmenech. Letorosty jsou nápadně tenké a ohebné.
Jehlice - měkké modrozelené, nasivělé uspořádány ve svazečcích po pěti. Jsou velmi jemné a lehce převisají, což dává vejmutovce její charakteristický „měkký“ vzhled – někdy bývá nazývána borovicí hedvábnou. Pupeny oválné stře zašpičatělé, pryskyřičnaté. Samčí šištice nahloučené žluté, samičí šedé, někdy až růžové.
Šišky - úzké 10-15 cm dlouhé, pryskyřičnaté, světle hnědé, visící na poměrně dlouhých stopkách. Dozrávají na podzim druhého roku.

Zajímavost:
Má měkké dřevo, které se snadno štípe. Používá se jako palivové, v sirkárnách. Historicky bylo používáno při výrobě lodních stěžňů – v době kolonizace Ameriky byla velká část těchto dřevin vyhrazena pro britské královské loďstvo.

Pěstování:
Nenáročná, dobře roste na lehkých propustných půdách s dostatkem vláhy. Stanoviště slunné i přistíněné. Na vápenatých půdách může trpět chlorózou (projevuje se žloutnutím jehlic). Běžná parková dřevina. Používána i jako příměs do lesnických kultur – v některých oblastech nevítaně zplaňuje a vytlačuje původní druhy dřevin (např. Českosaské Švýcarsko, Labské Pískovce). Poslední dobou trpí řadou nemocí, zejména rzí vejmutovkovou, která způsobí uschnutí celého stromu.