Tisovec dvouřadý

(Taxodium distichum)

Původ a rozšíření:
Jihovýchod Severní Ameriky, pobřežní nížiny Atlantiku a Mexického zálivu (od řeky Delaware po jihovýchodní Texas). V územích podél řek vstupuje do vnitrozemí (řeka Mississippi, státy Illinois, Indiana). Patří mezi dřeviny, které byly z Nového Světa dovezeny velmi záhy – první tisovce se v Evropě objevily kolem roku 1640, u nás se první objevil roku 1835 v Praze.

Popis:
Opadavý statný strom dorůstající výšky 30-50 m. Koruna pravidelně kuželovitá, v mládí úzká, u starých stromů přechází do oválnější formy. Mladé stromy zavětvené až k zemi. Kmen je rovný, na bázi rozšířený s výraznými žebry. Borka vcelku zajímavá, červenohnědá až šedá, podélně vláknitá, odlupuje se ve velkých pruzích. Pupeny jsou založeny na koncích vytrvalých větviček, drobné, kulaté přitisklé.
Jehlice - na vytrvalých větvičkách vyrůstají spirálovitě. Krom toho má tisovec i zkrácené větvičky (brachyblasty) asi 10 cm dlouhé, na nichž jsou jehlice rozložené do stran. Tyto větvičky na podzim opadávají, na neopadavé větvi jsou uspořádány střídavě. Jehlice jsou ploché, měkké, sytě svěže zelené. Samčí květy drobné (2mm), červenofialové, uspořádané v převislých latách 6-12 cm dlouhých.
Šišky - na krátké stopce téměř kulaté 2-3 cm v průměru tvořené štítkovitými šupinami. Zprvu zelené, purpurové a smolnaté. Dozrávají druhým rokem, světle hnědé.

Podzimní zbarvení:
Výrazná rezavá až rezavě oranžová, Na jaře zářivá svěží žlutozelená

Zajímavost:
Tisovec vytváří zvláštní dýchací kořeny tzv. pneumatofory, které vystupují z půdy kolmo vzhůru v okolí stromu. Tato „kolena“ mohou mít výšku několik cm, ale i 1 metr. Vytvářejí se pouze u starších rostlin rostoucích v zamokřené půdě. O jejich funkci se vedou spory. Byly považovány za dýchací kořeny, které stromu napomáhají získávat dostatek vzduchu v bažinaté půdě. Někteří autoři však uvádějí, že tato funkce nebyla prokázána a domnívají se, že vystupující kořeny zatěžují základnu stromu a pomáhají ho tak kotvit v měkké zamokřené půdě. Dřevo měkké, ale odolné proti vlhku a houbovým chorobám, nesesychá. V domovině občas hospodářsky využíváno.

Pěstování:
Nejlépe roste v na živiny bohatých, písčitých hlubokých půdách s nadbytkem vody. Dává přednost kyselejším půdám, na stanovištích s vysokým pH trpí chlorózou (projevuje se žloutnutím jehlic). Lze jej úspěšně pěstovat i v půdách jen mírně vlhkých. Světlé, slunečné stanoviště. Použití jako zajímavá solitéra do velkých zahradních kompozic.