Olše lepkavá

(Alnus glutinosa)

Původ a rozšíření:
Evropa, severní Afrika, Kavkaz a západní Sibiř. Domácí dřevina v ČR roztroušeně od nížin do nižších horských poloh.

Popis:
Strom, výška až 25 - 30 m, často vícekmenný, koruna až jehlanovitá, řidší, větve vodorovné. Borka hnědočerná či tmavohnědá, hrubá, destičková. Letorosty lepkavé, lysé
pupeny stopkaté, červenohnědé, tupé, lepkavé. Listy opadavé, téměř okrouhlé, hrubě 2× zoubkované, mladé jsou lepkavé. Čepel leskle tmavě zelené, naspodu lysé.
Květy - jednopohlavné, po 2–5ti , samčí - dlouhé převislé jehnědy, samičí - krátké jehnědy, po opylení dřevnatí jednodomá rostlina.
Plod - šištice na výrazných stopkách, téměř kulovité, semena drobné nažky s úzkým blanitým křídlem, červenavě hnědé, zploštělé.
Kvete: březen – duben.

Podzimní zbarvení:
Listy na podzim opadávají zelené a na zemi černají.

Zajímavost:
Dřevo trvale ponořené ve vodě tvrdne a odolává hnilobě, při stavbě Benátek byly vedle dubových kůlů použity nespočetné olšové kůly. V olšinách trvale zamokřených vytváří přídavné kořeny podobné chůdovým kořenům některých tropických dřevin. Listy a kůra obsahují třísloviny, např. Tanin. Používají se na odvary se zklidňujícími účinky na sliznice a na bolesti, působí svíravě a protiprůjmově; i při horečkách a nemocech z nachlazení. Ke kloktání při bolestech v krku, při zánětu dásní k vyplachování úst. Medonosná dřevina.

Pěstování:
Náročná na světlo, v mládí ale potřebuje přistínění. Maximální nároky na vláhu v půdě, záplavy nevadí, výkyvy hladiny spodní vody špatně snáší. Roste rychle, je krátkověká. Roste i na chudších stanovištích, lze využít při rekultivacích, snáší dobře řez, možno ji tvarovat do živých stěn. Nesnáší půdy kyselé, je značně odolná ke klimatickým výkyvům.
Posypovou sůl nesnáší, ve zpevněných plochách neprospívá. Pyl je silně alergenní.