Topol osika, zvaný osika

(Populus tremula)

Původ a rozšíření:
Téměř celá Evropa, severní Afrika, západní Asie, Sibiř. V ČR původní.

Popis:
Opadavý listnáč, zhruba 20-30m, nepravidelná koruna. Borka hladká zelenošedá, žlutavě šedá s velkým množstvím vodorovně uspořádaných tmavých skvrn – lenticel. Kmen později tmavne a svisle rozpukává. Pupeny střídavé, slabě lepkavé, hnědé, zašpičatělé.
Listy - okrouhle vejčité po okraji hrubě zubaté. Na líci šedozelené, na rubu světlejší.
Květy - dvoudomé rostliny = vytvářejí výhradně samčí a výhradně samičí jedince. Květy obou pohlaví jsou jehnědy, samčí jsou poněkud delší a mají červené prašníky.
Plody - v jehnědách 10-12 cm dlouhých, drobná semena v malých zelených tobolkách jsou obalena bílými chloupky.

Podzimní zbarvení:
Žlutá, do červena, hnědne.

Zajímavost:
Velmi rychle roste – poměrně měkké dřevo se využívá k výrobě dýh, sirek a jako zdroj celulózy. Proč se říká: „Chvěje se jako osika“? Poměrně dlouhé řapíky listů, které jsou skoro stejně dlouhé jako listová čepel, jsou ze stran nápadně zploštělé. To je příčinou téměř neustálého chvění osikových listů i ve velmi mírném vánku.

Pěstování:
Rychle rostoucí pionýrská rostlina. Jedna z prvních dřevin (spolu s břízou a některými druhy vrb), která osidluje volná stanoviště. Je to světlomilný druh, v zapojených porostech je dalšími dřevinami vytlačována k jejich okraji. Na půdu nenáročný, lépe se mu daří na půdách s vysokou hladinou spodní vody. Výrazně mrazuvzdorný druh. V nepříznivých podmínkách roste ve formě keře. Pro sadovnické účely bylo vyšlechtěno několik zajímavých kultivarů.