Dub letní zvaný křemelák

(Quercus robur)

Původ a rozšíření:
Evropa, severní Afrika, Malá Asie až po Kavkaz. Náš domácí druh.

Popis:
Statný, dlouhověký strom, výška 30-40 m, nepravidelná koruna mohutně a široce rozložená. Borka šedočerná, hluboce zbrázděná. Výhony červenohnědé, lysé. Pupeny světle hnědé, do rezava, malé, kulaté, šupinaté, střídavé.
Listy - hladké tmavozelené, na rubu o trochu světlejší. Listy obráceně vejčité, nepravidelně laločnaté. Na bázi, u řapíku tvar srdčitý, nebo až ouškovitý (rozpoznávací znak od dubu zimního, jehož listová báze se klínovitě sbíhá k řapíku).
Květy - samčí jehnědy stopkaté, samičí květy v řídkých klasovitých květenstvích. Květy nevýrazné.
Plody - žaludy vejcovité, světle hnědé nebo hnědavě žluté. Vyrůstají po 3-5 kusech na dlouhých stopkách (na rozdíl od dubu zimního, jehož žaludy jsou přitisklé k větvičce).

Podzimní zbarvení:
Žádné, některé listy ze stromů opadávají zelené, jiné na stromech zhnědnou a opadávají během zimy nebo až na jaře.

Zajímavost:
Výše uvedená vlastnost dubového listí zachránila před peklem sedláka Čuperu v pohádce Jana Wericha „Až opadá listí z dubu“. Lesnicky velmi významný, tvrdé dřevo má všestranné použití. Je trvanlivé i pod vodou (při stálém zatopení – na dubových kůlech stojí Benátky). Kůra se používá k výrobě třísla využívaného ve farmacii. Ovary z kůry se používají při kožních problémech, ve formě čaje při střevních onemocněních.

Pěstování:
Není nijak náročný, nejlépe roste na živných, dostatečně vlhkých půdách. Snese však i dlouhodobější přísušky nebo déle trvající zaplavení. Slunné nebo polostinné stanoviště. Často trpí polocizopasným ochmetem (jmelí). Hluboko a hustě koření, často se používá ke zpevnění hrází rybníků a břehů řek.