Dub červený

(Quercus rubra)

Původ a rozšíření:
Původní ve východní části Severní Ameriky (od Nového Skotska po Pennsylvánii, na západ k Minnesotě a Iowě), svůj původní areál však již dávno překročily. Do Evropy introdukovány počátkem 18. století. Dostaly se i do evropských lesů, kde se výborně aklimatizovaly a staly se stále častěji vysazovanou dřevinou. Na mnohých místech se samovolně přesévají.

Popis:
Statný strom s pravidelnou korunou na vrcholu zaoblenou, výška 25-35 m. Borka dlouho hladká, šedá, později se vytvářejí zřetelné hladké oblasti střídané s oblastmi zbrázděnými. Silné letorosty, lysé, zelenavé až červenohnědé. Pupeny šupinaté, kaštanově hnědé.
Listy - ostře laločnaté 10-22 cm dlouhé jsou uspořádány střídavě. Leskle tmavozelené, na spodní straně světlejší.
Plody - žaludy jsou téměř kulaté (1,5-2,5 cm) s plochou číškou („čepičkou“).

Podzimní zbarvení:
Oranžovočervené, šarlatové, někdy jen hnědé.

Zajímavost:
Kvalitní dřevo. První strom na našem území je pravděpodobně dub červený vysazený na nádvoří zámku v Průhonicích roku 1895.

Pěstování:
Nenáročný, vhodné jsou vlhčí dobře propustné půdy a osluněné stanoviště. Slabě kyselé pH, na bazických půdách trpívá chlorózou (projevuje se žloutnutím, blednutím listů). Je odolný vůči exhalátům i posypové soli, v příznivých půdních podmínkách snáší i výsadbu do zpevněného povrchu.