Jilm vaz

(Ulmus laevis)

Původ a rozšíření:
Střední a jihovýchodní Evropa, izolovaně na Kavkaze. Patří mezi naše domácí dřeviny.

Popis:
Velké stromy s široce rozložitou korunou, dorůstají 30-35 m. Na kmeni starších stromů jsou jakési boulovité výrůstky, ze kterých roste velké množství výmladků („vlky“). Strom mívá výrazné kořenové náběhy. Borka šedohnědá, rozpraskaná, odlupuje se v šupinách. Letorosty bělavě chloupkaté. Štíhlé, rezavě hnědé šupinovité pupeny jsou výrazně špičaté, délka 5-8 mm. Uspořádány střídavě, jsou široce vejčité s protáhlou špičkou, po obvodu dvojitě pilovité. Mají výrazně asymetrickou bázi (=list je v místě nasazení na řapík z jedné strany delší a z druhé kratší). Tento tvar listu je charakteristický pro všechny jilmy.
Listy - na líci lesklé, sytě zelené, na rubu bledší, chloupkaté, nebo alespoň s chloupky v paždí žilek.
Květy - bělavé drobné kvítky jsou uspořádány v převislých svazcích. Stopka svazku se dále prodlužuje při dozrávání semen. Ta jsou uzavřena v oválném blanitém pouzdru zprvu svěže zeleném, později světle hnědém.
Kvete: před rašením listů v průběhu února až dubna.

Podzimní zbarvení:
Výrazné, teple zlatožluté. Kultivar ´Colorans´ na podzim barví zajímavě do nachova, občas byl vysazován v parcích.

Zajímavost:
Dřevo jilmu vazu má charakteristickou kresbu, která je poměrně oblíbená výrobci dýh. Jilm vaz je náchylný k onemocnění grafiózou, chorobou způsobovanou houbou. Grafióza v 60-80. letech minulého století zdecimovala velkou část populace jilmů. Nejvíce postižen byl jilm habrolistý (Ulmus minor).

Pěstování:
Roste na hlubších živinově bohatých půdách s dostatkem dusíku. V přirozeném prostředí roste v lužních lesích, proto dává přednost stanovištím s vysokou hladinou spodní vody a nevadí mu ani krátkodobé zaplavení. Lze jej však pěstovat i v místech, kde půda dočasně vysychá. Dobře snáší zastínění, mladé stromy rostou i v úplném stínu.