Jilm habrolistý

(Ulmus minor)

Původ a rozšíření:
Střední a jižní Evropa, severozápadní Afrika, malá Asie, Kavkaz, Írán. Druh původní na našem území, kdysi hojně rozšířen, dnes ve volné přírodě poměrně vzácný.

Popis:
Mohutný strom 30-35 m vysoký s nepravidelnou rozložitou korunou. Některé větve ve spodní části koruny převisají. Na sušších stanovištích se může vyskytovat keřovitý ekotyp, dorůstající výšky jen kolem 2m. Borka je tmavě šedohnědá, zpočátku hladká, s postupujícím věkem podélně i příčně rozpraskává. Mladé větévky lysé, na starších se často vytvářejí korkové lišty. Pupeny střídavé, vejcovité, 3-5 mm.
Listy - opadavé, elipčité, špičaté, po okraji pilovité nebo dvojitě pilovité. Na bázi jsou asymetrické (=list je v místě nasazení na řapík z jedné strany delší a z druhé kratší), což je typické pro všechny druhy jilmů. Listy na líci hladké, většinou lesklé, na rubu světlejší, matné, lysé.
Květy - drobné kvítky v hustých přisedlých svazečcích.
Plod - nažka s blanitým lemem.
Kvete: brzy na jaře (březen, duben).

Podzimní zbarvení:
Žlutá.

Zajímavost:
Býval široce rozšířený, pěstovaný i jako významná lesnická dřevina Evropy. Dřevo pro charakteristickou kresbu a lesk oblíbeno v nábytkářství. Trvanlivé dřevo bývalo používáno ke stavbě lodí a vodních staveb. Ve 20. letech 20. století došlo k velkému rozšíření houbové choroby grafiózy, která způsobuje ucpání cév a uhynutí stromu. V 60.-80. letech přišla druhá vlna této nemoci, a to s velice ničivými výsledky. V roce 1975 bylo zjištěno, že místy vyhynulo až 98% všech jilmů habrolistých. V současnosti je tento druh vzácný. Ochranou proti grafióze je aplikace fungicidů a šlechtění nových odolných (rezistentních) druhů (např. křížením se severoamerickými jilmy, které grafiózou téměř netrpí).

Pěstování:
Vysoké nároky na dostatek vláhy (dřevina lužních lesů) a minerálních živin. Velmi dobře roste i ve stínu – listy v tom případě bývají rozloženy tak, aby se vzájemně nepřekrývaly.
Keřovitý ekotyp (stepní) roste i v půdách zcela vysychavých, nepříznivým podmínkám se dokáže bránit tak, že v horkém létě shodí listy a přejde do stavu dormance (klidu).