Jak je to s opětovným spojením Maxe a Rudiho se slonicemi?

Snímek z pokusu o spojování sloní rodiny: zleva slonice Tamara, mladý sameček Max, starší letošní slůně Lakuna, mladší Amalee, její matka Janita a zcela vzadu sameček Rudi. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Je potřeba si nejprve říct, jak se liší situace v naší chovné skupině slonů oproti slonům ve volné přírodě. V přirozeném prostředí sloni vytvářejí matriarchálně vedené rodiny. Slonice různých generací, věků a zkušeností spolu žijí dohromady a vychovávají slůňata. Když se mladé a nezkušené matce narodí slůně, starší zkušené samice pomáhají s jeho výchovou. I mladé samce, se kterými si nezkušená matka neví moc rady, protože bývají dost svéhlaví a dominantní, dokážou starší slonice velice dobře srovnat a ukázat jim, kde je jejich místo.

Tohle u nás bohužel v minulosti neproběhlo. Rudi a především Max tak rostli jako „dříví v lese“ a rozdmýchávali různé rozmíšky. Max se zaměřil na Tamaru, která si od roku 2018 odnášela ze společných šarvátek různé oděrky a šrámy. V loňském roce se v podobném duchu bohužel rozvíjel i vztah Rudolfa s Janitou. V běžně fungující skupině by podobnou situaci řešily starší slonice Gulab a Shanti. Ale ani jedna z nich neměla vlastní slůňata, nezískaly tak potřebné zkušenosti (Shanti viděla první malé slůně až v roce 2013, při narození Sity) a jsou schopny Maxe s Rudolfem korigovat jen v případě, kdy se pozornost obou samců zaměří přímo na ně. Už však neřeší vztahy mezi slůňaty a jejich matkami, které jsou na vše samotné. Obecně lze říci, že se Gulab s Shanti nepodílejí na sociálním životě naší sloní rodiny.

V rámci plánování strategie porodů druhých slůňat jsme museli přihlédnout k této situaci a dát přednost klidu a bezpečí nastávajících matek. Padlo tedy rozhodnutí, že porod za přítomnosti starších slůňat nebude možný. Od jarních měsíců roku 2019 jsme je tak začali oddělovat, nejdříve krátce přes den, od listopadu i na část noci, a od narození první letošní sloní samičky žijí Rudolf s Maxem odděleně a většinu času tráví se sloním samcem Ankhorem. Byl to tedy pozvolný a rok trvající proces, při kterém chování Maxe a Rudiho bylo průběžně pečlivě monitorováno.

Po několika týdnech od narození nejmladšího slůněte přišel čas na spojení Tamary, Janity a obou mladých samců. Vše několikrát proběhlo v ranních hodinách v prostorách chovatelského zázemí Údolí slonů, ale bohužel se to nevyvíjelo příliš dobře. Max svým sebevědomím a divokostí vytvářel mezi matkami velký stres a tlak na nová slůňata. Rudolf věrný své rozvážné a až trochu ustrašené povaze se slůňatům vyhýbal, nicméně šlo očekávat, že později začne vyvíjet tlak na Janitu a její slůně.

Obě matky jsou schopné v omezeném prostoru vnitřních ubikací držet oba mladé samce dál od slůňat, nicméně ve venkovních výbězích to není možné a riziko úrazu slůňat je pro nás příliš velké. Max svoji agresivitu viditelně stupňuje a hrozilo by tak vážné poranění obou sloních samiček.

Po zvážení celého procesu jsme s nelehkým srdcem došli k závěru, že nebudeme v tuto chvíli s dalším spojováním pokračovat. Opětovné spojení celé sloní rodiny pro nás bylo prioritou, ale ne za každou cenu. Janita s Tamarou jsou relativně nezkušené matky, ale už teď je vidět, že díky novým zkušenostem s porody a výchovou řeší situace významně lépe než před čtyřmi lety při odchovu Maxe a Rudiho. Při odchovu dalších generací slonů již budou svoji roli zvládat lépe a podobné situace nebudeme muset řešit.

Původní plán byl držet oba mladé samce co nejdéle ve společnosti jejich matek, což bylo diametrálně odlišné od předešlé praxe, kdy se mladí sloní samci ve věku čtyř let již pomalu připravovali na odchod do jiné zahrady specializované na chov mládežnické skupiny. Naším cílem je teď vytvořit vlastní mládežnickou skupinu vedenou dospělým sloním samcem Ankhorem. Pomalá integrace začala v průběhu dubna a s velmi dobrými výsledky. Ankhor oba mladé samce vedle sebe toleruje a i Max, který zprvu projevoval velkou bázlivost, se s každým dnem více osměluje a je možné všechny tři pozorovat při společném krmení či koupání v bazénu. S rostoucím sebevědomím lze očekávat i nárůst sociálních interakcí mezi našimi samci, tak důležitými pro jejich mentální vývoj, které budou moci v dospělosti využít v roli chovných samců.