Naši převaláci v Mongolsku

V harému hřebce Erkhese je i klisna Anežka a její jedenáctiměsíční dcera. Foto: Ganbaatar Oyunsaikhan

V letech 1995 až 2000 bylo v rámci zahraničních transportů přepraveno 4 až 5 našich koní − záleží na tom, které budeme pokládat za „naše“.

V pořadí první byl Sirius, který byl v roce 1991 jako tříletý prodán ze Zoo Praha do Oberwilu. Tam zplodil třináct hříbat, z nichž jedenáct bylo posléze přepraveno do Tachin Talu. Tamtéž odletěl v roce 1995 i samotný Sirius, a než o dva roky později v důsledku zranění uhynul, stačil se stát otcem dalších tří hříbat.

V roce 1998 byli do Tachin Talu přepraveni další tři pražští koně Převalského. Klisna Zina (v Mongolsku dostala jméno Tamga) a hřebec Atreu (Doumoun) o rok později uhynuli, ale klisna Zeta (Od, což mongolsky znamená „hvězda“) se postupně stala matkou deseti hříbat – posledního letos 22. dubna – a ovšem i babičkou. V Gobi letos Zeta oslavila již jedenadvacáté narozeniny; je zde nejstarším koněm Převalského a současně symbolem úspěšnosti reintrodukce tohoto druhu do Střední Asie.

Konečně v roce 2000 byla do Národního parku Hustain Nuruu odvezena klisna Babeta, která se však narodila v Košicích a pak žila v Dolním Dobřejově. Během následujících let porodila pět hříbat a uhynula až loni na jaře.

V letech 2011 až 2014 jsme letadly CASA přepravili z Prahy do Mongolska dalších patnáct koní Převalského, a to v rámci projektu „Návrat divokých koní“, organizovaného naší zoologickou zahradou. S výjimkou dvou klisen a jednoho hřebce z prvního roku ale nešlo o pražská zvířata. Do naší chovné a aklimatizační stanice v Dolním Dobřejově jsme vždy půl až tři čtvrtě roku před vlastním transportem sváželi „převaláky“ ze zoologických zahrad a jiných chovných zařízení v Belgii, v Maďarsku, v Německu, na Slovensku a ve Švýcarsku.

Během prvního, zdaleka nejnáročnějšího „Návratu divokých koní“ jsme do Khomiin Talu přepravili klisny Kordulu, Limu a Cassoviu a hřebce Matyáše. Podle informací, které máme k dispozici, porodily klisny celkem devět hříbat a Matyáš se stal otcem jednoho hříběte. Z těchto deseti mláďat jich žije šest. Hřebec Matyáš – jako doposud jediný z koní přepravených během čtyř našich transportů – loni v létě uhynul, údajně na antrax.

Reintrodukční projekt v Khomiin Talu se nám nejeví tak perspektivní jako projekt v přísně chráněné oblasti Gobi B, a proto následující tři transporty směřovaly právě tam, konkrétně do Tachin Talu.

V roce 2012 jsme přepravili klisny Anežku (Alag), Gretu (Tsagaanaa), Xaru (Boroo) a Spelu (Bulgan). Všechny čtyři po aklimatizaci vytvořily harém hřebce Erkhese a porodily doposud dvě hříbata, která obě žijí (Anežka je matkou klisničky, které bude 11 měsíců, Greta má hříbě staré měsíc a půl, jehož pohlaví zatím nevíme). Pokud je nám známo, Anežka, Xara a Spela jsou v současné době březí.

V následujícím roce jsme do Tachin Talu přivezli opět čtyři klisny: Lotusz (Bumbat), Spange (Baigali), Jácint (Tsaskhan) a Barcu (Gunj). Ty tvoří harém hřebce Mogoie a doposud pouze Spange porodila loni hříbě, které bohužel následně uhynulo. Letos je Spange pravděpodobně opět březí.

Konečně v roce 2014 jsme do Tachin Talu dopravili klisny Gretel, Bayan a Ullu, které prozatím zůstávají v aklimatizační ohradě, v harému s pěti místními klisnami a mladým hřebcem Tananem (vypuštěny by měly být ve třetí dekádě června).

Na 4. červenec tohoto roku je plánován další start letounu CASA s „převaláky“ na palubě. Kromě tří klisen z Francie, Maďarska a Německa jsou v našem předvýběru konečně opět i dvě klisny z Prahy − Primula a Querida. Obě se narodily po opětovném nastartování chovu v roce 2011 a nezbývá, než si přát, aby se obě vrátily do země svých předků a prožily podobně úchvatný život jako „hvězda“ Zeta.