Hroši jsou hned po slonech největšími suchozemskými zvířaty. Upoutá na nich především obrovitá hlava s čelistmi, které se mohou rozevřít do neuvěřitelného úhlu 150°. Zajímavostí bychom však na jejich těle našli více...
Přední zuby hrochům rostou celý život. Špičáky mohou dosáhnout délky až 70 cm (z toho 40 cm je uloženo v dásni). Vzájemným třením se neustále obrušují, takže jsou velice ostré. Špičáky slouží jako hrozivá zbraň na obranu před nepřáteli i při soubojích s jinými hrochy. Samci si svůj úsek řeky či jezera musí vybojovat proti sokům, proto mají špičáky výrazně delší než samice.
Hroši vedou v celku líný život a většinu dne odpočívají. Tím šetří energii, takže si mohou dovolit přijímat jen zhruba poloviční množství potravy, než jiná srovnatelně velká zvířata – přibližně 40 kg za noc.
Při pastvě hroch uškubává stébla trávy svalnatými, až 50 cm širokými pysky, a spěšně a hlučně je polyká. Přední zuby při krmení vůbec nevyužije.
Hroši mají v poměru ke svému mnohatunovému tělu velice malé nohy. Při chůzi spočívá váha zvířete na poměrně omezené ploše, což představuje značnou zátěž pro půdu. Udusanou hlínu z pravidelně používaných stezek odnáší déšť a časem mohou vznikat hluboké rokle.
V případě nutnosti se hroši dovedou pohybovat překvapivě svižně. Na souši vyvinou rychlost až 30 km/h, což je srovnatelné s lidskými sprintery. Vždy však musí mít nejméně tři nohy na zemi – na dvou by své hmotné tělo neunesli.
Pokožka hrochů obsahuje množství žláz, které vylučují zvláštní načervenalý sekret. Na souši se jeho kapičky slévají a vytvářejí po celém těle souvislý film. Zvíře tak získává narůžovělou barvu. Sekret má protibakteriální účinky, které zajišťují rychlé hojení případných ran. Soudí se také, že slouží jako jakýsi opalovací krém, který hrochy při pobytu na slunci chrání před UV zářením. Kůže hrochů po vysušení ztvrdne – natolik, že z ní některé africké kmeny vyrábějí štíty. Natřená olejem navíc zprůhlední, takže bývá také využívána místo okenních tabulí.