Sloni indičtí jsou sice zapřisáhlí vegetariáni, vybíraví však nejsou. jejich jídelníček obsahuje na 80 různých druhů rostlin, od kořenů přes kůru po plody.
Sloni svůj jídelníček pružně přizpůsobují dostupné nabídce. Většinu roku dávají přednost okusu (tedy větvím s listy a kůrou), který doplňují také trávou, bylinami, plody, hlízami i dření dužnatých stonků. V období dešťů, kdy raší mladá tráva, však může pastva převládnout.
Při manipulaci s potravou si slon počíná velice šikovně. Například tlusté stonky banánovníků nejdříve oloupe, aby se dostal ke šťavnaté dřeni uvnitř, z mimóz zase pečlivě obírá pouze drobné kvítky. Kořeny pak před spolknutím zbaví hlíny – oklepe je nebo opláchne ve vodě.
Trávení slonů je poměrně neúčinné. Téměř polovina potravy projde tělem takřka beze změn a trus obsahuje množství dále využitelné „slámy“. Proto slon musí zkonzumovat opravdu hodně potravy a 18 hodin věnuje každý den krmení.
Nároky slona na krmení jsou mnohem nižší, než by se mohlo zdát. Potravy sice spotřebuje i 150 kg za den, nemusí však být nijak zvlášť výživná. Velké tělo má navíc větší rezervy, ze kterých čerpat, a tak právě díky svým rozměrům přežije slon i delší období nedostatku.
Pro slona je při krmení nejužitečnějším orgánem chobot. Zastává stejnou roli jako ruka člověka a slon jím dokáže provádět i velmi jemné pohyby – například oloupat burský oříšek. Přitahuje si jím jinak nedosažitelná sousta, upravuje si je a podává do tlamy.
Novorozené slůně vypije až 9,5 litru mléka denně a od mámy ho saje tlamičkou. Chobot moc používat neumí, spíš mu překáží a při pití ho musí držet na stranu. Dokonale ho ovládá teprve ve čtyřech měsících, kdy s jeho pomocí začíná ochutnávat stravu dospělých.
Když začnou dozrávat plody, nastává pro slony malý svátek. Shromažďují se u vhodných stromů a z plna hrdla se cpou. Malé plody spolknou vcelku, větší nejdříve rozdrtí nohou a pak chobotem posbírají jednotlivé kousky.