Lidé v Asii našli ve slonech neocenitelné pomocníky již před více než 4 000 lety. Přesto je nikdy nedomestikovali – rozmnožování slonů je totiž příliš nákladné. Místo toho se zde rozvinuly tradiční metody odchytu slonů z přírody a vzniklo samostatné povolání sloního vůdce, tzv. mahuta.
Při práci se slonem je nezbytné důvěrně ho znát a vytvořit si s ním vztah prostoupený vzájemnou láskou a úctou. Proto míval každý mahut na starost jediné zvíře, o které obvykle pečoval od mládí. Pouto mezi ním a jeho slonem se posilovalo mimo jiné při každodenních koupelích.
Plně vycvičený slon dokáže reagovat přibližně na třicítku pokynů. Mahut mu je dává nejen slovně, ale také s pomocí signálů pažemi, tlakem ankusu (kovového háčku s rukojetí) nebo poklepáním hůlkou a při jízdě na zvířeti také stiskem nohama.
Vědomosti o slonech se v rodinách mahutů předávaly z generace na generaci po celá staletí. Povolání mahuta představovalo skutečné rodinné řemeslo, které chlapec přebíral od svého otce.
Způsob odchytu a ochočování pracovních slonů se v Asii lišil oblast od oblasti, téměř všude však byla volena zvířata na prahu dospělosti – dost velká na práci, ale ještě ne zcela nepoddajná. Pouze do válek se vybírali vzrostlí dospělí samci okolo 20 let věku.
Sloni bývali chytáni buď lasem, nebo nahnáni do nastražené jámy či ohrady. Při tom lidem většinou pomáhali již ochočení sloni.
Po odchytu lidé zvíře buď nechali vyhladovět, nebo je odvedli stranou od ostatních a svázali.
Po nějaké době nepohodlí a samoty přišel ke slonovi poprvé jeho budoucí mahut, nabídl mu potravu a začal mu dělat společnost.
První měsíc pomáhali s nováčkem zkušení sloni. Zvíře k nim bylo přivázáno při denní cestě k vodě a pozorováním se učilo reagovat na člověka klidně. Za poslušnost ho mahut odměnil.
Základní pokyny se slon učil již během ochočování. Skutečný výcvik však začal až o něco později a zabral tři až dvanáct let.