Štíři

Štíři

Štíři jsou jedineční tvorové s mimořádně zajímavými schopnosti a životními projevy. Patří mezi pavoukovce. Celkem je popsáno 2 368 druhů, z nichž více než čtyřicet najdete na výstavě štírů v galerii Gočárovy domy.


 


Štíři (Scorpionida) představují jeden z řádů třídy pavoukovců, do které řadíme kromě pavouků také sekáče, roztoče nebo solifugy. A ti všichni patří do kmene členovců (spolu s hmyzem, korýši a mnoha dalšími skupinami). Jak napovídá název, mají článkované tělo, s nímž jsou nohy, tykadla, křídla a další tělní „přívěsky“ spojené pomocí kloubů. Tělo je chráněné vnější kostrou z chitinu, která je pevná a zároveň pružná. Během života ji několikrát svlékají, a než kostra ztvrdne, povyrostou.Štíři obývají všechny kontinenty kromě Antarktidy. Na jižní polokouli zasahují na jih Austrálie, Afriky a Jižní Ameriky. Na severu tvoří hranici jejich výskytu mírný pás od Kanady přes střední a severní Evropu po střední a severní Rusko.Se štíry se setkáme v nejrůznějším prostředí – v horkých a suchých pouštích i vlhkých tropických lesích, v nížinách i vysoko v horách. Žijí v podzemí, skalních puklinách i v korunách stromů a mnozí se přizpůsobili životu v blízkosti lidských sídel.

 

 


Štíři jsou predátoři, kteří loví živou kořist. Ve tmě se orientují především hmatem, ovšem hmatové orgány se liší od našich. Štíři totiž vnímají i sebemenší chvění půdy, a to celým tělem, jemnými chloupky a zvláštními hmatovými hřebínky na spodní straně těla. Ty vznikly přeměnou končetin. Druhy obývající půdní hrabanku, jeskyně, termitiště a podobné prostředí uchvátí kořist klepety a jejich stiskem ji usmrtí. Ostatní druhy štírů používají k lovu jed. Jako všichni pavoukovci mají štíři mimotělní trávení: vypustí do těla úlovku trávicí šťávy a tekutý obsah vysají.

potrava

 


Štíři jsou noční nebo soumrační samotářští lovci. Při vyrušení se snaží co nejrychleji najít tmavý úkryt a vzhledem k plochému tělu se někdy zdá, jako by doslova zmizeli z očí. Pokud ale tuto možnost nemají, brání se klepety, jedem nebo obojím. S tím souvisí i výstražný postoj, jímž demonstrují tyto své „zbraně“. Zvednou zadní zúženou část zadečku a ohnou ji směrem nad tělo, takže je jasně viditelný jedový osten. Druhy používající k lovu klepeta si jimi při ohrožení kryjí hlavohruď a útočníka se snaží štípnout.

obrana

V ultrafialovém nebo měsíčním světle tělo štírů září na vzdálenost až 30 m. Tento jev je způsoben odrazem UV paprsků od vrstvy bílkovin v pokožce, která zároveň chrání štíra před škodlivým zářením včetně radioaktivního. Význam světélkování není zcela jasný – zřejmě je to varování ostatním predátorům i lákadlo pro můry, oblíbenou potravu štírů.

svetelkujici

 

Většina druhů štírů se rozmnožuje pohlavně. Jsou ale známy i druhy partenogenetické. Mláďata se líhnou z neoplozených vajíček a vždy se jedná výhradně o samice.

Námluvy

Štíři se rozmnožují pohlavně, a tak – třebaže dávají přednost samotě – jim v době rozmnožování nezbývá nic jiného, než se navzájem vyhledat. Aktivita je přitom na straně samce, který musí velmi obezřetný, aby místo páření neposloužil jako potrava. Jakmile objeví vhodnou samici, pustí se do zvláštního tance, při němž mává zdviženými makadly, stáčí a napřimuje zadeček a celý se chvěje. Tím vznikají vibrace, které samice velmi dobře vnímá. Je-li ochotna k páření, dovolí samci, aby se přiblížil a uchopil ji za klepeta.

Páření

Samec má na klepetech háčky, jimiž dokáže samici velmi pevně držet. Je to důležité, protože oplození je u štírů mimotělní. Samec při zásnubním tanci, který může trvat i déle než hodinu, navádí samici na vhodné místo, kde může odložit váček se spermiemi (tzv. spermatofor). Jakmile se samice ocitne přesně nad spermatoforem, znehybní. V tu chvíli obal praskne, spermie se uvolní a proniknou do pohlavního otvoru samice. Samec se poté snaží co nejrychleji zmizet, ale přesto se stává, že ho samice usmrtí, zvláště je-li větší než on.

Péče o potomstvo

Vajíčka se pak vyvíjejí v těle samice, která přivádí na svět živá mláďata (štíři jsou živorodí). Inkubační doba je dlouhá – podle druhu trvá až 18 měsíců. V jedné snůšce bývá 8–32 mláďat, ale například štír tlustorepý jich má až šedesát. Malí štíři jsou zcela bezmocní. Mají měkké tělo a nemají dosud vyvinuté jedové žlázy ani silná klepety. Samice se proto nosí několik týdnů na hřbetě, a když náhodou některého potomka ztratí, rychle se pro něj vrátí. Jakmile mláďatům po prvním svlékání ztuhne vnější kostra a jedové žlázy jsou funkční, opustí matčin hřbet a rozptýlí se po okolí, aby si našli vlastní teritoria.

 

rozmnožování